pátek 28. června 2013
Zde je malý video bonus o tom, jak vypadal můj den v Kyzylordské oblasti...
19.6. Altyn Arashan - 50km
Půl dne jsem strávil v Karakolu. Ráno jsem zjistil, že mi klekla solární nabíječka, tak jsem nabíjel co šlo. Zjistil jsem, že přechod kterým se chci vrátit do Kazachstánu je asi možné použít. Ale není to 100%. Při hledání nějakých zajímavostí v okolí, jsem se dozvěděl o údolí Altyn Arashan a tamějších termálech. Nachází se 16km od hlavní silnice a cesta do údolí má být velmi obtížná, ale možná. Naštěstí, když jsem navečer tlačil kolo po kamenech na začátku cesty do údolí, dojel mě "gazik" a v něm Valentyn karakolské cestovky se dvěma brigádníky. Naložili jsme kolo i bagáž a vyrazili nahoru. "Ty jsi blázen" opakoval Valentyn "s tím tvým kolem bys došel nahoru za dva dny". Když jsem viděl jak cesta pokračovala, musel jsem mu dát za pravdu. Nechal bych tam duši. Se západem slunce jsme dorazili do údolí a k chatě. Původně jsem to neplánoval, ale rád jsem zůstal přes noc uvnitř. Za 100 som (45kč) jsem si dal večerní koupel v termálním bazénku a zbytek večera strávil s personálem chaty.
24.-28.6. Almaty
Těšil jsem se jak si v Almaty odpočinu a prohlídnu se
celé město a okolí. Ale tři dny jsem strávil ježděním po městě a sháněním a
zařizováním všeho možného. Město jsem tedy viděl, ale nic jsem z toho
neměl. Čas na hostelu jsem strávil prací na počítači. Na to, abych tu byl ještě
přes víkend, už se můj nepříjemně se zužující rozpočet netváří. A tak pojedu dál. Víza do Mongolska
mám a můžu pokračovat.
23.6. Nevím kde přesně – 110km
Dnešek byl jen přesun blíže k městu. Odpoledne u mě
zastavil Ivan. Jeli domů a strašně se
divili kam jsem už dojel.
22.6. Kokpek – 65km
Cesta, kterou jsem zvolil, do Sharynu nevedla. Rakušáci mi
nedali moc dobrý návod. Naštěstí ale
bylo všechno zlé, pro něco dobré. Nejprve jsem sjel dolů, do jednoho
z vedlejších kaňonů s přítokem do Sharynu. Po dél říčky na dně jsem
pokračoval dál. Věděl jsem že ústí do Sharynu a že se tam nějak dostanu.
Třikrát jsem jí musel brodit. Jak jsem se prodíral houštinami, začínalo mi být
jasné, že se nikam nedostanu. Pak jsem však narazil na koleje od Jeepu a hned
na to na rybáře Ivana. Ten vůbec nechápal jak jsem se tam dostal. Řekl mi, že
do Sharynu se nedostanu a že musím nahoru a pak asi 60ti kilometrovou oklikou.
On a jeho kamarád tu byli se svými ženami na víkend rybařit a kempovat.
Posezení ve stínu stromů, v kaňonu sevřeném rudými stěnami bylo velice
příjemné, a tak jsem moc rád zůstal na čaj. Ivan se rozhodl, že mi ukáže tzv.
Malý Sharyn. Nasedli jsme do Nivy a vydaly se na soukromou exkursi. Cesta to
byla nádherná. (cestu a kaňon popisovat nebudu J
fatky jsou fotky) Na konci jsme se vykoupali v řece a vyrazili zpět.
Šašlik byl už na stole. Za poslední dva měsíce jsem neměl tak dobré jídlo.Vůbec
se mi odtamtud nechtělo. Posezení pod stromy u říčky bylo dokonalé. Ale bohužel
do pěti dnů od vstupu se musím zaregistrovat na policii v Almaty a tak
jsem začal tlačit kolo nahoru z kaňonu. Slunce pálilo jak šílené.
V úmorném vedru a opět větru, jsem nabral směr Almaty. Do Sharynu už jsem
nejel, přemýšlím o tom, že si dám dárek a zaplatím si v Almaty rafting
v kaňonu.
21.6. Sharynský kaňon – 134km
Poslední den v Kyrgyzstánu jsem se docela nadřel. Moje trasa přes hory byla snad hezčí než
hlavní silnice, ale kamenité serpentyny mi daly pěkně zabrat. Na miniaturním
hraničním přechodu šlo vše hladce. Akorát KG policista, sic po tom co jsem mu
řekl že pro něj žádný dárek z čech opravdu nemám, najednou vzpomněl, že
musím mít nějaký papír o vjezdu do země a že musím zaplatit pokutu. To jsem
začal skřípat zubama. Aby to nebylo tak drzé vymyslel, že bude tak hodný a
vymění mi peníze. KG somy za KZ tenge. Dal jsem mu v přepočtu 200kč, on mi
vrátil 50kč a mohl jsem pokračovat. Hned jak jsem přejel kopec do Kazachstánu,
začal zase foukat silný vítr. Kvůli němu to tu přestávám mít rád. Cestou
k Sharynskému kaňonu jsem potkal patru Rakušanů na motorkách a domluvil se
s nimi, že se sejdeme v kaňonu a budeme kempovat spolu. To se ale nestalo.
Trefil stejnou prašnou cestu by byl zázrak. Já to risknul po té co se zdála
nejvýraznější a se západem slunce zůstal spát pár set metrů od okraje kaňonu.
20.6. Novovoznesenkova – 50km
Ráno v horách bylo nádherné. Přišla změna počasí, nebe
bylo azurové. Půjčil jsem si batoh a vyrazil na krátký výlet. Horská scenérie
byla dech beroucí. (fotky mluví za vše) Ovšem po asi dvouhodinovém pochodu jsem
shledal, že jsem utahaný jako kotě a sotva zvedám nohy. Teprve tady mi došlo
jak jsem z cestování vyčerpaný. Normálně by mi tento terén nečinil
problémy. Vrátil jsem se tedy zpět na chatu. Tam se objevili místní cyklisti na
MTB a byli mnou úplně nadšeni. Poprvé viděli 29“ kolo a kevlarové pláště
srolované do ruličky. Vychutnával jsem krásné odpoledne a pomalu se chystal na
cestu „dolů“, abych mohl zítra zpět do Kazachstánu. Těch 16km jsem sjížděl dvě
hodiny. Taková to byla cesta. Ani po návratu na asfalt se mi nejelo moc dobře.
Obalené bahnem a pískem se mi moc nechtěli točit kola. Opět jsem se nemohl
vynadívat na rozkvetlé loky a hory v okolí.19.6. Altyn Arashan - 50km
Půl dne jsem strávil v Karakolu. Ráno jsem zjistil, že mi klekla solární nabíječka, tak jsem nabíjel co šlo. Zjistil jsem, že přechod kterým se chci vrátit do Kazachstánu je asi možné použít. Ale není to 100%. Při hledání nějakých zajímavostí v okolí, jsem se dozvěděl o údolí Altyn Arashan a tamějších termálech. Nachází se 16km od hlavní silnice a cesta do údolí má být velmi obtížná, ale možná. Naštěstí, když jsem navečer tlačil kolo po kamenech na začátku cesty do údolí, dojel mě "gazik" a v něm Valentyn karakolské cestovky se dvěma brigádníky. Naložili jsme kolo i bagáž a vyrazili nahoru. "Ty jsi blázen" opakoval Valentyn "s tím tvým kolem bys došel nahoru za dva dny". Když jsem viděl jak cesta pokračovala, musel jsem mu dát za pravdu. Nechal bych tam duši. Se západem slunce jsme dorazili do údolí a k chatě. Původně jsem to neplánoval, ale rád jsem zůstal přes noc uvnitř. Za 100 som (45kč) jsem si dal večerní koupel v termálním bazénku a zbytek večera strávil s personálem chaty.
neděle 16. června 2013
19.6. Karakol - 20km
Opět zastávka ve městě, především kvůli internetovému spojení. kupodivu neprší, ale azuro také není.
18.6. 20km před Karakolem - 113km
Lilo vydatně celou noc i ráno. Dlouho jsem čekal, než jsem vylezl ze stanu a začal balit. Bylo jasné, že dnes to nebude pěkný den. Zhruba o 100 výškových metrů nademnou byl vidět čerstvý poprašek sněhu. v noci byla opravdu zima. I ráno se mi kouřilo od pusy. Pokračoval jsem dále po jižním břehu jezera.Červená zem a kopce okolo stále připomínaly západ USA. Obrovské škoda toho počasí.Voda Ysyk-kol je průzračná, míjel jsem desítky pláží na kterých by se dal proležet celý den. Za slunečna tu musí být krásně. A byly by i vidět čtyřtisícové vrcholy na protějším břehu, které mě zůstávaly skryty. Takže opět sám jsem se celý den sunul kupředu a nic moc neviděl. Celý den jsem hypnotizoval hladinu jezera, jestli zahlédnu nějakou loď. Chtěl jsem totiž využít trajektu, kdyby to šlo. Ale asi ti nic takového nefunguje. nezahlédl jsem nic. Ještě se zeptám ve městě. Ani ve vesnicích nebyla u břehu žádná lodička. To mě trochu zaráželo. Těsně před večerem se ukázalo slunce. Akorát na to abych vysušil stan a mohl si v klidu lehnout.
17.6. Bokonbaev - 115km
Celou noc foukal silný vítr. Ráno pokračoval, takže se mi na kolo moc nechtělo. Ale na štěstí, asi po šesti kilometrech, po té co jsem dotočil a dofotil horské jezero, mě dojel Christofer z Francie. Potkal jsem ho už včera ve městě. Měli jsme společnou cestu, tak jsme vyrazili spolu. Za zatáčkou se nám dostal vítr do zad a to byl kalup. stačilo se postavit do pedálů a vítr mě hnal dopředu víc jak čtyřicítkou. Bez sebemenší námahy jsme uháněli krajinou jak z divokého západu. Před polednem jsme byly u břehu Ysyk-Kul. Zde se však zažalo horšit počasí. Přes hory se přetáhli šedivé peřiny a pokračovali dál přes jezero. Řádně se ochladilo a zbytek dne už byl jen o zimě a dešti. Nakonec jsme se ve městě Bokonbaev rozdělili. Christofer šel spát do hotelu a já jel za město hledat místo pro stan.
16.6. Kochkor - 25km
Dnes si dám trochu odpočinkový den, abych opět doplnil stránky a taky trochu zpomalil. Jsem o dost rychlejší oproti plánu, takže teď se tu budu několik dní asi jen tak poflakovat a odpočívat. A udělám si nějaké neplánované výlety navíc. To neni vůbec na škodu, protože je tu opravdu na co koukat. hlavně aby vydrželo počasí
15.6. 25km před Kochkorem - 95km
Skutečně jsem se probudil do krásného dne. Nebe vymetené a hory všude okolo. Nemohl jsem se vůbec rozjet, protože jsem každou chvíli někde zastavoval a fotil. Cesta zdejší horskou scenérií byla neskutečná. Když jsem se snažil sám sebe vyfotit jak jedu do kopce, přijeli z protisměru kluk s holkou z Nového Zélandu. Cyklisty se to tu tedy hemží. Přijeli přes Čínu a pokračovali do Tadžikistanu a Uzbekistanu. Já začínal nabírat výškové metry do dalšího sedla. Po štěrkové cestě se mi moc dobře nejelo. Dá se říct, že jsem se hodně trápil. Pořád se mi zdálo, jako by mi přibržďovalo zadní kolo. Ale kdykoli jsem slezl z kola abych se na to podíval, tak vše fungovalo tak jak má. Asi jsem ještě vyčerpaný z Otmok passu. Vyšplhat do výšky 2660m.n.m. se mi povedlo až odpoledne. Tentokrát však na sníh nedošlo. Všude okolo byly jen zelené kopce. Dolu už to šlo samo, jen jsem musel dávat pozor na díry, kterých bylo na cestě požehnaně.
14.6. Chaek - 119km
S přestávkami pršelo celou noc i ráno. Když jsem vylezl ze stanu, vše v okolí se topilo v šedivých mracích. Občas se na chvilku ukázala nějaká hora na které byl zřetelně vidět čerstvě napadaný sníh. Na snídani jsem byl pozván do sousední jurty. Vše co bylo domácí výroby. Chléb, máslo, nějaké řídké mazání na chleba a kumis. Ten ale není nic pro mě, ochutnal jsem a stačilo :) S vyhlídkou na další mokrý den jsem se se všemi rozloučil a vyrazil dál na směrem na město Chaek. Až na malé stoupání hned po ránu, jsem jel celý den z kopce dolu. Jen ne po asfaltu, ale cesta byla solidně upravená a dalo se po ní jet pěkně. Většina cesty vedla kaňonem horské řeky. Přesně kopírovala zákruty divoké vody mezi strmými srázy přilehlých hor. Zemina měla červený nádech, takže jsem si chvíli připadal jako někde v Arizoně. Naštěstí se už počasí umoudřilo a pomalý sjezd kaňonem jsem si mohl užívat. Když jsem se pozdě odpoledne vymanil z jeho sevření potkal jsem starší manželský pár na kolech. Včera ten Slovinec (ach jo, ty jména jsou můj velký problém), který dnes pokračoval směrem na Tadžikistán a dnes Francouzi. To je provoz. Utábořil jsem se hned za městem Chaek. Vypadá to, že se mraky trhají a zítra by mohlo být hezky.
13.6. 20km za Otmok - 105km
Příjemně se ochladilo. Obloha se zatáhla, ale na déšť to nevypadalo. Dnes mě čekalo překonání Otmok passu. K jeho úpatí jsem dorazil po necelých dvou hodinách jízdy. Do průsmyku ve výšce 3326 m.n.m. jsem se doplazil až odpoledne. V horních partiích už jsem kolo častěji vedl než na něm jel.Stehna mě spíš řezala než bolela. Během pěti minut co jsem zůstal a fotil se u cedule na vrcholu, začalo sněžit, pršet, foukat a dala se do mě pořádná zima.Rychle jsem na sebe navlékl gore-tex a začal se spouštět dolů. Na druhé straně hřebene panovalo skutečně psí počasí. Cestou dolu jsem se musel ještě dooblékat. Místo teplých rukavic jsem nasadil igelitové pytlíky, protože jsem si nemohl vzpomenout kam jsem je uložil. Ve vesnici Otmok jsem se napojil na hlavní silnici a už jen mírně klesal po jaké si náhorní plošině. Velmi jsem litoval toho počasí, zde skutečně lilo. Bylo to totiž jedno z nejhezčích míst, jaké jsem v životě viděl. po obou stranách se táhly hřebeny hor. Napravo rozeklané, zasněžené štíty, nalevo nižší, všemi odstíny zelené hrající kopce. Mezi tím se do dálky táhla, jako mechový koberec zelená rovina se žlutými ostrůvky květin. Stáda koní si běhala kde se jim zlíbilo a uprostřed toho všeho vedla silnice, lemovaná jurtami, které nabízeli kumis. Neskutečná nádhera. Bohužel, v tom lijáku jsem foťák ani nevytahoval. Den jsem zakončil v malé osadě u silnice, kde mě zastavil jeden cyklocestovatel ze Slovinska, který tu také hodlal strávit noc. Zahráli jsme si s místní mládeží jejich verzi volejbalu, bez hřiště a sítě, já si domluvil, že si můžu postavit stan vedle jurty a s opět začínajícím deštěm zalezl do stanu. Jsem totiž po dnešním stoupání dost grogy..
12.6. Sasyk Bulak - 141km (Kyrgyzstan)
Dnes už proběhlo na hranicích vše v poklidu. Jen na Kyrgyzské celnici nevěděli, že nepotřebuji vízum. Už od prvních kilometrů v Kyrgyzstánu jsem zíral s otevřenou pusou. Příroda je zde nádherná. pustil jsem se do prvního stoupání, podél řeky Taraz. Za pár okamžiků se předemnou objevila obrovská přehradní hráz, z jejíž výtokové části chrlil vodu snad 30-ti metrový gejzír. Silnice se vinula podél břehu přehrady s nazelenalou vodou. V dáli se tyčily bílé štíty hor. Celý den jsem projížděl zeleným údolím, lemovaným horami. Lidé s motykami obdělávali svá pole a kolem pobíhalo spousta dobytka a koní. Co chvíli tekla nějaká říčka. Oproti kazašské stepi jsem si připadal jako v oáze.
11.6. Taraz - 60km
Den začal krásně. S výhledem na sluncem zalité hory Kyrgyzstánu jsem hned ráno dojel do města Taraz. Po dlouhé době jsem byl ve městě, která se doslova topilo v zeleni. Potřeboval jsem nakoupit, vyměnit peníze a nechat se ostříhat, abych vypadal jako na fotce v pase.Vše jsem stihl velmi rychle a vyrazil směrem na hranice. Na celnici jsem nejprve musel vyndat všechny věci z brašen kvůli kontrole. Po té jsem přešel k passport control. Asi po pěti minutách zírání do pasu a na migrační kartu, mě odvedli do zadní kanceláře, kde jsem se dozvěděl, že nemám registrační razítko a tím jsem porušil zákon. pokuta prý činí 110 usd (17000 tenge) a musí se zaplatit ve městě na cizinecké policii, kde dostanu i požadované razítko. Celník nakonec asi po hodině přišel s tím, že mě pustí, ale neprošel jsem přes počítač, takže jsem musel 15km zpět do města. Budovu policie jsem našel snadno. přišel jsem k okénku a řekl: " potřebuji registraci". Úředník se podíval na pas a migrační kartu. "aha, pokuta" a odešel i s pasem. Za půl hodiny přišel policista a říká mi:"nemáš razítko, kde jsi byl těch 20 dní? to je pokuta"."Ano já vím" odvětil jsem. Policista zase odešel. Za další necelou hodinu přišel zase jiný. "Tady mělo být razítko a není". "Já vím, omlouvám se, stojí 17000 tenge, ano? Kde je kasa, hned to zaplatím" Na to se všichni podivili, že mám peníze a chci to ihned zaplatit. Na to mě odvedli do kanceláře. Abych to zkrátil. Po té co mě policista, který mě měl na starost, odvezl svým autem na poštu, vyplnil za mě veškeré formuláře a já konečně zaplatil tu pokutu, jsme se vrátili zpět na policii. Tam jsem vystřídal ještě dvě kanceláře. Dostal jsem najíst, napít, musel jsem ukázat fotky a vypravovat o Kazachstánu. Placením pokuty jsem strávil 5 hodin. S razítkem na papíře jsem nasedl na kolo v půl osmé večer. Přechod hranice jsem se rozhodl odložit na další den a co nejrychleji se snažil dostat z města abych našel místo na spaní. Cestou mě odchytl pán v projíždějícím autě. Po krátkém váhání jsem rád přijal pozvání na jídlo a nakonec u tam zůstal přes noc. Strávil jsem velice příjemný večer ve společnosti jeho početné rodiny. Hodně se toho snědlo a vypily se litry čaje. Byl to nejhezčí večer v Kazachstánu. Navíc jsem si mohl vyprat a po dlouhé době pořádně vydrbal i sebe. Takže jsem opět jak nový.
10.6. 20km před Tarazem - 131km
Po včerejší trudomyslnosti, jsem dnes začal opět s úsměvem. nebylo takové vedro, jen 36°C, ale bylo mi trochu zle po včerejších pirohách k večeři. Je neuvěřitelné jak se během dvou dnů jízdy (autem 3 hodiny) úplně změnil ráz krajiny. Z pouště jsem se ocitl v malebném podhůří, skoro jako někde v Bavorsku. Po pravé straně se táhl hřeben hor, na jehož ač čtyřtisícových vrcholech ležela souvislá vrstva sněhu. O zeleň zde také nebyla nouze. Vskutku velice hezké prostředí. Musel jsem překonat několik sedel, ale to byla spíš taková rozcvička před tím co mě čeká. Celý den jsem se kochal pohledem na horské velikány a a těšil se až budu v Kyrgyzstánu.
9.6. Shymkent - 150km
Teplota se vyšplhala na 41°C. Připadal jsem si jako v horkovzdušné troubě. Bolela mě i hlava. Opět mi praskl ten samý drát. Jelo se mi velmi těžko. Shymkent jsem vynechal. objel jsem ho po obchvatu. Krajina je plná zeleně i stromů. na dohled jsou hory. jsem K.O.
Opět zastávka ve městě, především kvůli internetovému spojení. kupodivu neprší, ale azuro také není.
18.6. 20km před Karakolem - 113km
Lilo vydatně celou noc i ráno. Dlouho jsem čekal, než jsem vylezl ze stanu a začal balit. Bylo jasné, že dnes to nebude pěkný den. Zhruba o 100 výškových metrů nademnou byl vidět čerstvý poprašek sněhu. v noci byla opravdu zima. I ráno se mi kouřilo od pusy. Pokračoval jsem dále po jižním břehu jezera.Červená zem a kopce okolo stále připomínaly západ USA. Obrovské škoda toho počasí.Voda Ysyk-kol je průzračná, míjel jsem desítky pláží na kterých by se dal proležet celý den. Za slunečna tu musí být krásně. A byly by i vidět čtyřtisícové vrcholy na protějším břehu, které mě zůstávaly skryty. Takže opět sám jsem se celý den sunul kupředu a nic moc neviděl. Celý den jsem hypnotizoval hladinu jezera, jestli zahlédnu nějakou loď. Chtěl jsem totiž využít trajektu, kdyby to šlo. Ale asi ti nic takového nefunguje. nezahlédl jsem nic. Ještě se zeptám ve městě. Ani ve vesnicích nebyla u břehu žádná lodička. To mě trochu zaráželo. Těsně před večerem se ukázalo slunce. Akorát na to abych vysušil stan a mohl si v klidu lehnout.
Celou noc foukal silný vítr. Ráno pokračoval, takže se mi na kolo moc nechtělo. Ale na štěstí, asi po šesti kilometrech, po té co jsem dotočil a dofotil horské jezero, mě dojel Christofer z Francie. Potkal jsem ho už včera ve městě. Měli jsme společnou cestu, tak jsme vyrazili spolu. Za zatáčkou se nám dostal vítr do zad a to byl kalup. stačilo se postavit do pedálů a vítr mě hnal dopředu víc jak čtyřicítkou. Bez sebemenší námahy jsme uháněli krajinou jak z divokého západu. Před polednem jsme byly u břehu Ysyk-Kul. Zde se však zažalo horšit počasí. Přes hory se přetáhli šedivé peřiny a pokračovali dál přes jezero. Řádně se ochladilo a zbytek dne už byl jen o zimě a dešti. Nakonec jsme se ve městě Bokonbaev rozdělili. Christofer šel spát do hotelu a já jel za město hledat místo pro stan.
Dnes si dám trochu odpočinkový den, abych opět doplnil stránky a taky trochu zpomalil. Jsem o dost rychlejší oproti plánu, takže teď se tu budu několik dní asi jen tak poflakovat a odpočívat. A udělám si nějaké neplánované výlety navíc. To neni vůbec na škodu, protože je tu opravdu na co koukat. hlavně aby vydrželo počasí
15.6. 25km před Kochkorem - 95km
Skutečně jsem se probudil do krásného dne. Nebe vymetené a hory všude okolo. Nemohl jsem se vůbec rozjet, protože jsem každou chvíli někde zastavoval a fotil. Cesta zdejší horskou scenérií byla neskutečná. Když jsem se snažil sám sebe vyfotit jak jedu do kopce, přijeli z protisměru kluk s holkou z Nového Zélandu. Cyklisty se to tu tedy hemží. Přijeli přes Čínu a pokračovali do Tadžikistanu a Uzbekistanu. Já začínal nabírat výškové metry do dalšího sedla. Po štěrkové cestě se mi moc dobře nejelo. Dá se říct, že jsem se hodně trápil. Pořád se mi zdálo, jako by mi přibržďovalo zadní kolo. Ale kdykoli jsem slezl z kola abych se na to podíval, tak vše fungovalo tak jak má. Asi jsem ještě vyčerpaný z Otmok passu. Vyšplhat do výšky 2660m.n.m. se mi povedlo až odpoledne. Tentokrát však na sníh nedošlo. Všude okolo byly jen zelené kopce. Dolu už to šlo samo, jen jsem musel dávat pozor na díry, kterých bylo na cestě požehnaně.
14.6. Chaek - 119km
S přestávkami pršelo celou noc i ráno. Když jsem vylezl ze stanu, vše v okolí se topilo v šedivých mracích. Občas se na chvilku ukázala nějaká hora na které byl zřetelně vidět čerstvě napadaný sníh. Na snídani jsem byl pozván do sousední jurty. Vše co bylo domácí výroby. Chléb, máslo, nějaké řídké mazání na chleba a kumis. Ten ale není nic pro mě, ochutnal jsem a stačilo :) S vyhlídkou na další mokrý den jsem se se všemi rozloučil a vyrazil dál na směrem na město Chaek. Až na malé stoupání hned po ránu, jsem jel celý den z kopce dolu. Jen ne po asfaltu, ale cesta byla solidně upravená a dalo se po ní jet pěkně. Většina cesty vedla kaňonem horské řeky. Přesně kopírovala zákruty divoké vody mezi strmými srázy přilehlých hor. Zemina měla červený nádech, takže jsem si chvíli připadal jako někde v Arizoně. Naštěstí se už počasí umoudřilo a pomalý sjezd kaňonem jsem si mohl užívat. Když jsem se pozdě odpoledne vymanil z jeho sevření potkal jsem starší manželský pár na kolech. Včera ten Slovinec (ach jo, ty jména jsou můj velký problém), který dnes pokračoval směrem na Tadžikistán a dnes Francouzi. To je provoz. Utábořil jsem se hned za městem Chaek. Vypadá to, že se mraky trhají a zítra by mohlo být hezky.
13.6. 20km za Otmok - 105km
Příjemně se ochladilo. Obloha se zatáhla, ale na déšť to nevypadalo. Dnes mě čekalo překonání Otmok passu. K jeho úpatí jsem dorazil po necelých dvou hodinách jízdy. Do průsmyku ve výšce 3326 m.n.m. jsem se doplazil až odpoledne. V horních partiích už jsem kolo častěji vedl než na něm jel.Stehna mě spíš řezala než bolela. Během pěti minut co jsem zůstal a fotil se u cedule na vrcholu, začalo sněžit, pršet, foukat a dala se do mě pořádná zima.Rychle jsem na sebe navlékl gore-tex a začal se spouštět dolů. Na druhé straně hřebene panovalo skutečně psí počasí. Cestou dolu jsem se musel ještě dooblékat. Místo teplých rukavic jsem nasadil igelitové pytlíky, protože jsem si nemohl vzpomenout kam jsem je uložil. Ve vesnici Otmok jsem se napojil na hlavní silnici a už jen mírně klesal po jaké si náhorní plošině. Velmi jsem litoval toho počasí, zde skutečně lilo. Bylo to totiž jedno z nejhezčích míst, jaké jsem v životě viděl. po obou stranách se táhly hřebeny hor. Napravo rozeklané, zasněžené štíty, nalevo nižší, všemi odstíny zelené hrající kopce. Mezi tím se do dálky táhla, jako mechový koberec zelená rovina se žlutými ostrůvky květin. Stáda koní si běhala kde se jim zlíbilo a uprostřed toho všeho vedla silnice, lemovaná jurtami, které nabízeli kumis. Neskutečná nádhera. Bohužel, v tom lijáku jsem foťák ani nevytahoval. Den jsem zakončil v malé osadě u silnice, kde mě zastavil jeden cyklocestovatel ze Slovinska, který tu také hodlal strávit noc. Zahráli jsme si s místní mládeží jejich verzi volejbalu, bez hřiště a sítě, já si domluvil, že si můžu postavit stan vedle jurty a s opět začínajícím deštěm zalezl do stanu. Jsem totiž po dnešním stoupání dost grogy..
12.6. Sasyk Bulak - 141km (Kyrgyzstan)
Dnes už proběhlo na hranicích vše v poklidu. Jen na Kyrgyzské celnici nevěděli, že nepotřebuji vízum. Už od prvních kilometrů v Kyrgyzstánu jsem zíral s otevřenou pusou. Příroda je zde nádherná. pustil jsem se do prvního stoupání, podél řeky Taraz. Za pár okamžiků se předemnou objevila obrovská přehradní hráz, z jejíž výtokové části chrlil vodu snad 30-ti metrový gejzír. Silnice se vinula podél břehu přehrady s nazelenalou vodou. V dáli se tyčily bílé štíty hor. Celý den jsem projížděl zeleným údolím, lemovaným horami. Lidé s motykami obdělávali svá pole a kolem pobíhalo spousta dobytka a koní. Co chvíli tekla nějaká říčka. Oproti kazašské stepi jsem si připadal jako v oáze.
11.6. Taraz - 60km
Den začal krásně. S výhledem na sluncem zalité hory Kyrgyzstánu jsem hned ráno dojel do města Taraz. Po dlouhé době jsem byl ve městě, která se doslova topilo v zeleni. Potřeboval jsem nakoupit, vyměnit peníze a nechat se ostříhat, abych vypadal jako na fotce v pase.Vše jsem stihl velmi rychle a vyrazil směrem na hranice. Na celnici jsem nejprve musel vyndat všechny věci z brašen kvůli kontrole. Po té jsem přešel k passport control. Asi po pěti minutách zírání do pasu a na migrační kartu, mě odvedli do zadní kanceláře, kde jsem se dozvěděl, že nemám registrační razítko a tím jsem porušil zákon. pokuta prý činí 110 usd (17000 tenge) a musí se zaplatit ve městě na cizinecké policii, kde dostanu i požadované razítko. Celník nakonec asi po hodině přišel s tím, že mě pustí, ale neprošel jsem přes počítač, takže jsem musel 15km zpět do města. Budovu policie jsem našel snadno. přišel jsem k okénku a řekl: " potřebuji registraci". Úředník se podíval na pas a migrační kartu. "aha, pokuta" a odešel i s pasem. Za půl hodiny přišel policista a říká mi:"nemáš razítko, kde jsi byl těch 20 dní? to je pokuta"."Ano já vím" odvětil jsem. Policista zase odešel. Za další necelou hodinu přišel zase jiný. "Tady mělo být razítko a není". "Já vím, omlouvám se, stojí 17000 tenge, ano? Kde je kasa, hned to zaplatím" Na to se všichni podivili, že mám peníze a chci to ihned zaplatit. Na to mě odvedli do kanceláře. Abych to zkrátil. Po té co mě policista, který mě měl na starost, odvezl svým autem na poštu, vyplnil za mě veškeré formuláře a já konečně zaplatil tu pokutu, jsme se vrátili zpět na policii. Tam jsem vystřídal ještě dvě kanceláře. Dostal jsem najíst, napít, musel jsem ukázat fotky a vypravovat o Kazachstánu. Placením pokuty jsem strávil 5 hodin. S razítkem na papíře jsem nasedl na kolo v půl osmé večer. Přechod hranice jsem se rozhodl odložit na další den a co nejrychleji se snažil dostat z města abych našel místo na spaní. Cestou mě odchytl pán v projíždějícím autě. Po krátkém váhání jsem rád přijal pozvání na jídlo a nakonec u tam zůstal přes noc. Strávil jsem velice příjemný večer ve společnosti jeho početné rodiny. Hodně se toho snědlo a vypily se litry čaje. Byl to nejhezčí večer v Kazachstánu. Navíc jsem si mohl vyprat a po dlouhé době pořádně vydrbal i sebe. Takže jsem opět jak nový.
10.6. 20km před Tarazem - 131km
Po včerejší trudomyslnosti, jsem dnes začal opět s úsměvem. nebylo takové vedro, jen 36°C, ale bylo mi trochu zle po včerejších pirohách k večeři. Je neuvěřitelné jak se během dvou dnů jízdy (autem 3 hodiny) úplně změnil ráz krajiny. Z pouště jsem se ocitl v malebném podhůří, skoro jako někde v Bavorsku. Po pravé straně se táhl hřeben hor, na jehož ač čtyřtisícových vrcholech ležela souvislá vrstva sněhu. O zeleň zde také nebyla nouze. Vskutku velice hezké prostředí. Musel jsem překonat několik sedel, ale to byla spíš taková rozcvička před tím co mě čeká. Celý den jsem se kochal pohledem na horské velikány a a těšil se až budu v Kyrgyzstánu.
9.6. Shymkent - 150km
Teplota se vyšplhala na 41°C. Připadal jsem si jako v horkovzdušné troubě. Bolela mě i hlava. Opět mi praskl ten samý drát. Jelo se mi velmi těžko. Shymkent jsem vynechal. objel jsem ho po obchvatu. Krajina je plná zeleně i stromů. na dohled jsou hory. jsem K.O.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)