Cesta a východem slunce

Zde je malý video bonus o tom, jak vypadal můj den v Kyzylordské oblasti...

24.-28.6. Almaty

Těšil jsem se jak si v Almaty odpočinu a prohlídnu se celé město a okolí. Ale tři dny jsem strávil ježděním po městě a sháněním a zařizováním všeho možného. Město jsem tedy viděl, ale nic jsem z toho neměl. Čas na hostelu jsem strávil prací na počítači. Na to, abych tu byl ještě přes víkend, už se můj nepříjemně se zužující rozpočet  netváří. A tak pojedu dál. Víza do Mongolska mám a můžu pokračovat.

23.6. Nevím kde přesně – 110km

Dnešek byl jen přesun blíže k městu. Odpoledne u mě zastavil  Ivan. Jeli domů a strašně se divili kam jsem už dojel.

22.6. Kokpek – 65km

Cesta, kterou jsem zvolil, do Sharynu nevedla. Rakušáci mi nedali moc dobrý návod. Naštěstí  ale bylo všechno zlé, pro něco dobré. Nejprve jsem sjel dolů, do jednoho z vedlejších kaňonů s přítokem do Sharynu. Po dél říčky na dně jsem pokračoval dál. Věděl jsem že ústí do Sharynu a že se tam nějak dostanu. Třikrát jsem jí musel brodit. Jak jsem se prodíral houštinami, začínalo mi být jasné, že se nikam nedostanu. Pak jsem však narazil na koleje od Jeepu a hned na to na rybáře Ivana. Ten vůbec nechápal jak jsem se tam dostal. Řekl mi, že do Sharynu se nedostanu a že musím nahoru a pak asi 60ti kilometrovou oklikou. On a jeho kamarád tu byli se svými ženami na víkend rybařit a kempovat. Posezení ve stínu stromů, v kaňonu sevřeném rudými stěnami bylo velice příjemné, a tak jsem moc rád zůstal na čaj. Ivan se rozhodl, že mi ukáže tzv. Malý Sharyn. Nasedli jsme do Nivy a vydaly se na soukromou exkursi. Cesta to byla nádherná. (cestu a kaňon popisovat nebudu J fatky jsou fotky) Na konci jsme se vykoupali v řece a vyrazili zpět. Šašlik byl už na stole. Za poslední dva měsíce jsem neměl tak dobré jídlo.Vůbec se mi odtamtud nechtělo. Posezení pod stromy u říčky bylo dokonalé. Ale bohužel do pěti dnů od vstupu se musím zaregistrovat na policii v Almaty a tak jsem začal tlačit kolo nahoru z kaňonu. Slunce pálilo jak šílené. V úmorném vedru a opět větru, jsem nabral směr Almaty. Do Sharynu už jsem nejel, přemýšlím o tom, že si dám dárek a zaplatím si v Almaty rafting v kaňonu.

21.6. Sharynský kaňon – 134km

Poslední den v Kyrgyzstánu jsem se docela nadřel.  Moje trasa přes hory byla snad hezčí než hlavní silnice, ale kamenité serpentyny mi daly pěkně zabrat. Na miniaturním hraničním přechodu šlo vše hladce. Akorát KG policista, sic po tom co jsem mu řekl že pro něj žádný dárek z čech opravdu nemám, najednou vzpomněl, že musím mít nějaký papír o vjezdu do země a že musím zaplatit pokutu. To jsem začal skřípat zubama. Aby to nebylo tak drzé vymyslel, že bude tak hodný a vymění mi peníze. KG somy za KZ tenge. Dal jsem mu v přepočtu 200kč, on mi vrátil 50kč a mohl jsem pokračovat. Hned jak jsem přejel kopec do Kazachstánu, začal zase foukat silný vítr. Kvůli němu to tu přestávám mít rád. Cestou k Sharynskému kaňonu jsem potkal patru Rakušanů na motorkách a domluvil se s nimi, že se sejdeme v kaňonu a budeme kempovat spolu. To se ale nestalo. Trefil stejnou prašnou cestu by byl zázrak. Já to risknul po té co se zdála nejvýraznější a se západem slunce zůstal spát pár set metrů od okraje kaňonu.

20.6. Novovoznesenkova – 50km

Ráno v horách bylo nádherné. Přišla změna počasí, nebe bylo azurové. Půjčil jsem si batoh a vyrazil na krátký výlet. Horská scenérie byla dech beroucí. (fotky mluví za vše) Ovšem po asi dvouhodinovém pochodu jsem shledal, že jsem utahaný jako kotě a sotva zvedám nohy. Teprve tady mi došlo jak jsem z cestování vyčerpaný. Normálně by mi tento terén nečinil problémy. Vrátil jsem se tedy zpět na chatu. Tam se objevili místní cyklisti na MTB a byli mnou úplně nadšeni. Poprvé viděli 29“ kolo a kevlarové pláště srolované do ruličky. Vychutnával jsem krásné odpoledne a pomalu se chystal na cestu „dolů“, abych mohl zítra zpět do Kazachstánu. Těch 16km jsem sjížděl dvě hodiny. Taková to byla cesta. Ani po návratu na asfalt se mi nejelo moc dobře. Obalené bahnem a pískem se mi moc nechtěli točit kola. Opět jsem se nemohl vynadívat na rozkvetlé loky a hory v okolí.

19.6. Altyn Arashan - 50km
Půl dne jsem strávil v Karakolu. Ráno jsem zjistil, že mi klekla solární nabíječka, tak jsem nabíjel co šlo. Zjistil jsem, že přechod kterým se chci vrátit do Kazachstánu je asi možné použít. Ale není to 100%. Při hledání nějakých zajímavostí v okolí, jsem se dozvěděl o údolí Altyn Arashan a tamějších termálech. Nachází se 16km od hlavní silnice a cesta do údolí má být velmi obtížná, ale možná. Naštěstí, když jsem navečer tlačil kolo po kamenech na začátku cesty do údolí, dojel mě "gazik" a v něm Valentyn  karakolské cestovky se dvěma brigádníky. Naložili jsme kolo i bagáž a vyrazili nahoru. "Ty jsi blázen" opakoval Valentyn "s tím tvým kolem bys došel nahoru za dva dny". Když jsem viděl jak cesta pokračovala, musel jsem mu dát za pravdu. Nechal bych tam duši. Se západem slunce jsme dorazili do údolí a k chatě. Původně jsem to neplánoval, ale rád jsem zůstal přes noc uvnitř. Za 100 som (45kč) jsem si dal večerní koupel v termálním bazénku a zbytek večera strávil s personálem chaty.