8.6 Turkestan -16km
Na teploměru je 38°C, zítra má být 41°C. po prohlídce mauzolea jsem začal hledat restauraci s internetem. bohužel v jediné co jsem našel, nešel proud.. Naštěstí blog jde doplnit i přes mobilí připojení..
7.6. 2Okm před Turkestánem – 163km
Dnes je to přesně dva měsíce, co jsem na cestě. Viz FCB:Je 7.cervna, to znamena, ze je to presne dva mesice co jsem opustil domov a vyrazil do Japonska. Dnes se tato cesta stava nejdelsi jakou jsem kdy podnikl. Nekdy se to zda jako vecnost, jindy ze jsem pryc jen chvilku.Na tachometru sviti 6057km.
Nikdy drive me nenapadlo, ze bych mohl dojet na kole az do Kyrgyzstanu. A nyni me od jeho hranic deli uz jen par dni. Pritom az budu za tri tydny v Almaty, budu teprve v pulce cesty (zhruba).
Osobne mi prijde neuveritelne kam se da za dva mesice na kole dojet. Prave proto, ze me to nikdy nenapadlo a nezajimal jsem se o to. Proste staci jen nasednout a vyrazit.....
Většinu dne jsem strávil na „dálnici“. Trochu jsem se zabavil točením videa,
jak vypadá můj všední den. Jinak to byla je jízda kupředu. Ráno jsem ještě u
stanu propíchl duši a odpoledne mi zase praskl drát v zadním kole. Ten
co už jsem měnil.
6.6. Shieli – 112km
Po jednom dni utopeném v blátě, stačí k radosti
jen slunce a písek. Vyrazil jsem dnes s opravdu dobrou náladou. Ta se
ještě zlepšila, když jsem asi po hodině jízdy, potkal cyklistu s bagáží.
Vladimir byl z Ruska a v Kazachstánu nebyl poprvé. Velmi mě pobavil
jeho košík na řidítkách. A v něm mačeta a bochník chleba. Vyměnili jsme si
zkušenosti s trasou, která nás oba čekala a pokračovali jsme dál svým
směrem. Po zbytek dne se už nic neudálo. Poobědval jsem se silničáři a hltal
kilometry.
5.6. Kyzylorda – 101km
Původně jsem chtěl k dnešnímu dni napsat jen několik
sprostých slov, ale to už bych se opakoval. Během noci začalo pršet. Za tmy
jsem musel přes stan rychle natáhnout svrchní plachtu. Hned jak jsem se ráno
probudil, bylo mi jasné, že dnes bude zle. Z hlíny a už před tím
podmáčeného bláta, se stala kluzká, lepící se past. Balil jsem za deště, takže
vše bylo mokré a ještě špinavé od bláta. Naložené kolo jsem odtlačil asi deset
metrů. Pak se kola zablokovala nalepeným bahnem a jílem. Stihlo se dostat
kompletně do celých kol. nezbylo než za sebou kolo táhnout jak raněného
kamaráda. Byla to dost těžká práce. Po kotníky jsem se topil v té mazlavé
hmotě a po centimetrech se snažil dostat kolo na cestu. Po urputném boji se to
podařilo. Vypadal jsem jak po výlovu rybníka. Jediná možnost jak kolo
zprovoznit, byla zkusit ho ponořit do blízké strouhy. Hodně to pomohlo, ale i tak,
když jsem ho viděl a slyšel zvuky, které vyluzovaly řetěz a ozubená kola, tak
mi ho bylo až líto. Za střídavého deště a sílícího větru, jsem na sklonku dne
dojel do Kyzylordy. Cesta to byla hrozná. Asfaltu moc nebylo, takže jsem se
bahnil skoro celý den. Ve městě jsem
musel okamžitě na myčku. To byla proměna. V tu dobu už začínalo
svítit slunce. Původně jsem dnes chtěl strávit většinu dne ve městě a věnovat
se webu, ale to padlo. Přijel jsem až na večer a po opláchnutí jsem jel hned za
město sušit.
4.6. 10km před Akkum – 160km
Poklidný přesun, bez větších zajímavostí. Silnice je ve
výstavbě, takže se neustále střídají asfaltové úseky se štěrkem. Až
k večeru, byl trochu problém najít místo na spaní. Pohyboval jsem se mezi
nějakými mokřady a vše bylo podmáčené a bahnité.
3.6. 10km za Baikonurem – 181km
Neplánovaně jsem měl dnes trochu delší den. Za vinu to má
budování silnice kolem Baikonuru. Po „štěrkovce“, která slouží jako náhradní
cesta, jsem mohl jet jen krokem. Tudíž trvalo dlouho než jsem se dostal
k městu, abych dokoupil vodu. A pak ještě odjet kus za město. Zrovna tu
řádily bouřky, dramatická obloha nad kosmodromem dodávala tomuto uzavřenému
místu tajemnou atmosféru. V Café jsem potkal dvě polky, které jedou
z Thajska domů, stopem. Vyrazili v listopadu. Počasí mě zde
nepřestává udivovat. V noci se přihnala opravdová vichřice. Poprvé
v životě jsem na vlastní očí viděl, jak se duralové pruty stanu pod
nátlakem větru ohnuly, až leželi na zemi a pak se zase vrátili do původní
polohy. Nedá se usnout, je to rachot jak ve vlakovém tunelu. Když přijde poryv,
tak mě stěna stanu jakoby přikryje.
2.6. 50km za Aralskem – 152km
Počasí se umoudřilo a umožňuje mi delší přesuny. Při
zastávce v Aralsku, jsem doplnil zásoby a symbolicky se dojel podívat
k bývalému břehu Aralského jezera. Náhoda tomu přála, že jsem vlezl do
obchodu, jehož majitelé mají syna na studiích v Praze. Aralsk jako město
ničím neosloví, myslím, že s vodou ztratilo i svou tvář.
1.6. 90km před Aralskem – 160km
Konečně se dalo jet rozumně. Stále jsem bojoval
s větrem, ale občas mi foukl do zad, takže jsem se pěkně pohnul. Snažil
jsem se jet, co to šlo, abych měl už tuhle část za sebou. Zatím nejtěžší úsek
cesty. Poslední dny byly vážně nechutný. Sestoupil jsem z náhorní plošiny
a vrátil se do suché stepi.
31.5. step – 114km
Strašný vítr. Stojí to za h….
30.5. 20km za Karabutag – 110km
Uplně vyřízenej. Nenávidim ten z…. s…. p…. vítr.
Poznávám další tvář Kazachstánu. Zelenou. Je to pro mě
vítaná změna. Step vypadá jako do nekonečna se rozprostírající se zelený
koberec. Podél silnice se objevují stromy a nezřídka i ostrůvky kleče. Dnes
jsem ale nějak neměl den. Začal foukat silný vítr a já se vůbec nemohl rozhýbat
a donutit se k pohybu. Velice příjemné rozptýlení se mi naskytlo, když mě
paní prodavačka v obchodě kde jsem se stavoval, pozvala domu na oběd. Asi
se nemohla dívat na to, jak stojím na ulici a tlačím do sebe suchý chleba a
klobásu. Vajíčková omeleta a pelmeně byly vynikající. Bohužel něco mi nesedlo a
zhruba po 30ti kilometrech mě tato dobrota celkem ve spěchu opustila. Dozvěděl
jsem se, že čtyři dny předemnou jedou
čtyři cyklisti. Hrozně rád bych je potkal. Dva cestovatele jsem potkal už dnes.
Kanadské motorkáře, kteří jedou cestu kolem světa. Máme velice podobnou trasu.
Stejně jako já, přibližně kopírují McGregorovu Long Way Round a budou doma
daleko dřív než já. Zkazilo se počasí, ale bouřka mě jen lízla. Trochu mě
zneklidňují množící se upozornění na vlky a zmije, kterých je prý v této
oblasti plno.
Žádné komentáře:
Okomentovat