JE PO VŠEM!!
Před čtyřmi dny jsem
za provazů deště padajících z ocelové oblohy dorazil do Tokia. Tedy po šesti
měsících a bez mála 14500 kilometrech jsem v cíli. Těžko popsatelný pocit. Na
jednu stranu velká úleva, že jsem dojel, dotáhl celou cestu do konce a radost z
návratu domů. Na stranu druhou, trochu lítost že už nejedu dál, nemohu
pokračovat v dalším objevování a toulání se po světě i nechuť vracet se domů a
začít řešit všechny povinnosti a věci, které na mě čekají. Nicméně Tokio, po měsíci slunečného počasí
s nebem bez mraků mě zde dostihl nevlídný podzim a každý den je o dešti.
Sehnat krabici na kolo, zbavit se poloviny věcí, abych se vešel do váhového
limitu, balení, psaní, odpočívání, mi zabralo dost času. Města jsem si bohužel
moc neužil. Procházky s deštníkem v ucpaných ulicích 12,5 (bez
aglomerace, s 38mil.) milionové metropole mě omrzeli hned v začátku a
tak jsem raději využil tepla a pohodlí
bytu u dalších krajanů, kteří se mě zde ujali a pomalu se připravoval na návrat
domů. Dnes v noci odlétám, se smíšenými pocity, 30ti kilovou krabicí,
hromadou zážitků, 15ti GB fotek a dlouhým příběhem k vyprávění. Sem jsem
jel 6 měsíců, zpátky budu za 14 hodin.
Půl roku je dlouhá doba, i když to uteklo jako voda. Viděl
jsem kus světa, poznal mnoho skvělých lidí, zažil pocity štěstí i trápení a
hodně, opravdu hodně jsem se naučil. Těžko shrnout co mi tato cesta dala. Asi
jedna z nejdůležitějších věcí je ta, že to šlo. A v celku snadno. Stačilo se
rozhodnout, šlápnout do toho a dělat to co člověk chce. Že lidé jsou všude milí
a hodní, že po každé bouřce se vyjasní, že nemá smysl lámat si hlavu s věcmi,
které člověk neovlivní, atd. atd..
Byly chvíle, kdy se mi nechtělo, nebavilo mě cestovat.
Nechtěl jsem jezdit na kole, nebavilo mě znovu a znovu slézat z kola a tlačit
ho dál, balit mokré věci, dennodenně
mazat na chleba marmeládu, nebo nevědět kdy a kde zase seženu vodu. Ale
nikdy, vážně nikdy mě nenapadlo skončit.
Tato cesta napříč euroasijským kontinentem nevznikla kvůli
cyklistickým rekordům či mé touze si každý den pořádně omačkat zadek. Vznikla
kvůli touze cestovat, poznat něco nového, vidět věci a krajiny, které jsem znal
jen z obrázků. A to naprosto a beze zbytku splnila. Kolo byla volba, výzva i zvědavost. A
byla to dobrá volba, i když jsem o tom při sezení u krajnice, naprosto
vyčerpaný a rozbolavělí, občas pochyboval. Otevřelo mi mnohá srdce i dveře,
které by mi jinak zůstaly skryty.
Nezbývá než vám všem poděkovat za zájem podporu, komentáře,
rady, nabídnutou i poskytnutou pomoc.
A v neposlední řadě musím poděkovat firmám Author,
TheNorthFace, Ortlieb, Fit-Pro, Onyx Café a Turistika.cz které mi od začátku
věřili, rozhodli se mi poskytnout podporu a bez jejichž pomoci bych se na tuto
cestu nevydal.
Všem vám ještě jednou děkuji, byla to super jízda!!!!
PS:život na této stránce bude ještě pokračovat, jen mi
přišlo vhodné udělat nějako čáru za tím hlavním….
Žádné komentáře:
Okomentovat