28.5. Aktobe - 25km
Práce, práce, práce... :)
27.5. 20km před Aktobe - 121km
O jeden den jsem se minul se dvěma Angličany, kteří jdou pěšky s batohama neznámo kam. Už jsem o nich několikrát slyšel a doufal jsem, že je doženu. Ale dnes odbočili doprava (můj původní plán) a já doleva. Škoda. Navečer jsem, měl radost. Konečně jsem narazil na pěknou, koupatelnou vodu. To byl skoro balzám na duši. Konečně jsem si mohl trochu vyprat. A pořádně ošplouchnout i sebe.
26.5. Pokrovka -121km
Zpět na asfaltě. Po odpolední poradě nad mapou, s místním řidičem, jsem trochu upravil plán trasy tak, abych jel po dobré silnici. Je to sice o 200km delší, ale myslím že časově to vyjde nastejno. Okolní step se začíná pomalu zelenat a vlnit. Co hodina, to nějaké stoupání. Navečer, když jsem se chladil před obchodem a naučenými, stále se opakujícími slovy odpovídal na zvědavé dotazy, přišel jeden chlapík, že jeho soused pochází z Československa a že se mu musím jít ukázat. Tohle bude tedy setkání, pomyslel jsem si. Bohužel nebylo. Pán, kterému mohlo táhnout na 80 a na kterém se velmi podepsaly následky nadměrné konzumace vodky, to nějak nechápal. Z úst bez zubů, vycházelo, jen já ho neznám, já ho neznám. Až když se přidala jeho žena, vitální kazaška, dostala moje přítomnost smysl. Dokonce uměla i pár slov česky. Chvilku jsme si popovídali, dostal jsem adresy potomků, žijících v Čechách a vrátil se na silnici, abych mohl začít hledat místo na spaní.
25.5. Bayganin - 112km
Dřina. Nohy mě bolí jako dlouho ne. I tak jsem ale dnes odmítl dvě nabídky na svezení náklaďákem. Krajina se začala vlnit. a tak přicházím po delší době opět do styku s kopci. Jsem zaprášený od hlavy k patě a od projíždějících aut. A nejsem schopen dát dohromady nějakou delší rozumnou větu.
24.5. Saghyz - 102km
Tak ne, asfalt patří minulosti. místo něho je hlavní silnice jen štěrk a kamení. A kolem ní jsou po obou stranách vyjeté hliněné cesty. Bohužel ani jedna pro mě není moc dobrá. Nezbývá mi, než kličkovat sem a tam a neustále hledat solidní stopu. Chvíli to šlo na štěrku, pak byla lepší hlína a pak zase naopak. Bylo to velice únavné. Jízda s tomto terénu vyžaduje 100% pozornost. Jsem moc utahaný na to, abych se nějak více rozepisoval. Trochu úsměvně v tom všem působí to, jak u mě zastavují projíždějící auta, aby si mě vyfotili.
23.5. 4Okm za Magat - 160km
Přes noc se všichni komáři z dalekého okolí nashromáždili před mým stanem a čekali až vylezu. Pak na mě vletěli jako roj včel. Nechápu kde se berou. Voda ani vlhko nikde, ale komárů tisíce. To samé škvoři. měl jsem je nalezlé ve všem. Dnes jsem se asi moc rouhal, když jsem si říkal jak to potom pěkném asfaltu od Atyrau pěkně ubíhá. Navečer, u města Magat, asfalt skončil. Na výběr jsem měl hlínu, nebo "šutry". Taj jsem dostal příležitost okusit ty cesty, které jsem znal z dokumentů v televizi. Nic příjemného. Tato motokrosová pasáž měla 40km. těsně před tím něž jsem na noc odbočil do stepi, se situace zlepšila. Uvidím co mě čeká zítra. odpoledne jsem zahledl teploměr. 33°C.
Práce, práce, práce... :)
27.5. 20km před Aktobe - 121km
O jeden den jsem se minul se dvěma Angličany, kteří jdou pěšky s batohama neznámo kam. Už jsem o nich několikrát slyšel a doufal jsem, že je doženu. Ale dnes odbočili doprava (můj původní plán) a já doleva. Škoda. Navečer jsem, měl radost. Konečně jsem narazil na pěknou, koupatelnou vodu. To byl skoro balzám na duši. Konečně jsem si mohl trochu vyprat. A pořádně ošplouchnout i sebe.
26.5. Pokrovka -121km
Zpět na asfaltě. Po odpolední poradě nad mapou, s místním řidičem, jsem trochu upravil plán trasy tak, abych jel po dobré silnici. Je to sice o 200km delší, ale myslím že časově to vyjde nastejno. Okolní step se začíná pomalu zelenat a vlnit. Co hodina, to nějaké stoupání. Navečer, když jsem se chladil před obchodem a naučenými, stále se opakujícími slovy odpovídal na zvědavé dotazy, přišel jeden chlapík, že jeho soused pochází z Československa a že se mu musím jít ukázat. Tohle bude tedy setkání, pomyslel jsem si. Bohužel nebylo. Pán, kterému mohlo táhnout na 80 a na kterém se velmi podepsaly následky nadměrné konzumace vodky, to nějak nechápal. Z úst bez zubů, vycházelo, jen já ho neznám, já ho neznám. Až když se přidala jeho žena, vitální kazaška, dostala moje přítomnost smysl. Dokonce uměla i pár slov česky. Chvilku jsme si popovídali, dostal jsem adresy potomků, žijících v Čechách a vrátil se na silnici, abych mohl začít hledat místo na spaní.
25.5. Bayganin - 112km
Dřina. Nohy mě bolí jako dlouho ne. I tak jsem ale dnes odmítl dvě nabídky na svezení náklaďákem. Krajina se začala vlnit. a tak přicházím po delší době opět do styku s kopci. Jsem zaprášený od hlavy k patě a od projíždějících aut. A nejsem schopen dát dohromady nějakou delší rozumnou větu.
24.5. Saghyz - 102km
Tak ne, asfalt patří minulosti. místo něho je hlavní silnice jen štěrk a kamení. A kolem ní jsou po obou stranách vyjeté hliněné cesty. Bohužel ani jedna pro mě není moc dobrá. Nezbývá mi, než kličkovat sem a tam a neustále hledat solidní stopu. Chvíli to šlo na štěrku, pak byla lepší hlína a pak zase naopak. Bylo to velice únavné. Jízda s tomto terénu vyžaduje 100% pozornost. Jsem moc utahaný na to, abych se nějak více rozepisoval. Trochu úsměvně v tom všem působí to, jak u mě zastavují projíždějící auta, aby si mě vyfotili.
23.5. 4Okm za Magat - 160km
Přes noc se všichni komáři z dalekého okolí nashromáždili před mým stanem a čekali až vylezu. Pak na mě vletěli jako roj včel. Nechápu kde se berou. Voda ani vlhko nikde, ale komárů tisíce. To samé škvoři. měl jsem je nalezlé ve všem. Dnes jsem se asi moc rouhal, když jsem si říkal jak to potom pěkném asfaltu od Atyrau pěkně ubíhá. Navečer, u města Magat, asfalt skončil. Na výběr jsem měl hlínu, nebo "šutry". Taj jsem dostal příležitost okusit ty cesty, které jsem znal z dokumentů v televizi. Nic příjemného. Tato motokrosová pasáž měla 40km. těsně před tím něž jsem na noc odbočil do stepi, se situace zlepšila. Uvidím co mě čeká zítra. odpoledne jsem zahledl teploměr. 33°C.
Tak konecne jsem se dostal ke "konci" blogu! Moc drzim palce! Je to inspirujici! Drz se!!! :-)
OdpovědětVymazat