jen v rychlosti přidávám další video na které jsem zapomněl. Jinak už jsem na Ukrajině. Na hranicích šlo vše skoro hladce a potom už úplně hladce..
http://www.youtube.com/watch?v=IGeueKIz2hw
středa 17. dubna 2013
úterý 16. dubna 2013
Nahoře v nabídce je nová položka Moje pozice, kde je mapa a aktuální trasa cesty
Pár slov o cestě Českou republikou
https://www.youtube.com/watch?v=nHsQrq8uHfQ
Pár slov o cestě Slovenskou republikou.
https://www.youtube.com/watch?v=Xt_cmovU6a0
Pár slov o cestě Českou republikou
https://www.youtube.com/watch?v=nHsQrq8uHfQ
Pár slov o cestě Slovenskou republikou.
https://www.youtube.com/watch?v=Xt_cmovU6a0
16.4. Ulič - 0km
Dnes mám opět odpočinkový den, takže se věnuji internetu a ostatním povinnostem. V Uliči je krásný letní den. Vyspal jsem se na posteli, dostal domácí stravu, vysprchoval se a vypral, jsem jak vyměněný :) zítra překročím hranice na Ukrajinu...
15.4. Ulič – 121km
Dnes byl neuvěřitelně pozitivní den. Opět jsem se probudil
do léta. Na konci jedné z vesnic, kterými jsem projížděl , na mě čekala
Audi Q7. Z ní ke mně vyběhl chlapík a mával ať zastavím. Podal mi ruku
s padesáti eurovkou v dlani a přál mi šťastnou cestu. „Čeká tě dlouhá
cesta a já ti chci pomoc“. Neuvěřitelné. Po tomto zážitku jsem s úsměvem
na tváři šlapal dál na Vranov nad Toplou. Krajina mi trochu připomínala domov.
Ve Vranově se kolem mě motali samí divný lidi. Tvářili se přátelsky, ale neměl
jsem z nich dobrý pocit. Neotálel jsem a pokračoval dál do Humenného. Tam
moje přítomnost způsobila malé pozdvižení. Hodně lidí se vyptávalo,
s několika jsem se fotil. Vrchol všeho byl, když za mnou přišel kameraman
z tv Joj, že se mnou chce natočit
rozhovor. Domluvili jsme se kdy a kde, já ukončil letní siestu v Humenném a
rozjel se k Uliči. Nemohl jsem se nabažit okolního prostředí, slunce a
pozitivních zážitků. V Uliči jsem měl domluvené ubytování u příbuzných
mého kamaráda z Boleslavi. Vidina sprchy a postele mě celkem hnala dopředu.
Den se chýlil ke konci a vše se obarvilo do oranžové barvy zapadajícího slunce.
Během zdolávání dalšího ze slovenských průsmyků mě dojela tv, aby nějaké záběry během cesty. Přijel jsem do NP
Poloniny. Silnice se vinula mezi zalesněnými vrcholky polonin a podél ní se
páslo několik laní. Ty moje přítomnost absolutně nevyvedla z rovnováhy. Do
Uliče jsem přijel chvíli po západu slunce. Našel dům, který jsem hledal a mohl
si vydechnout. Přivítání bylo velice vřelé. Obsahovalo mimo jiné poměrně dost
panáku „domácí“ a několik piv. Zakouslo se trochu špeku, dozvěděl jsem se něco
o místním životě a šlo se spát.
neděle 14. dubna 2013
14.4. Prešov - 42km
Probudilo mě sluníčko opírající se do stanu. Jak to? :) snídaně, kafe a hurá na hrad, Hurá mě přešlo asi v půlce kopce ke hradu. Tahle návštěva stála za to. Spišský hrad, teda dnes už zhřícenina, je postavený na vápencové skále a převyšuje okolí o cca 200m. Je na seznamu památek UNESCO. Po kulturní vložce, zas do pedálů, směr Prešov. Panovalo nádherné počasí. Na cestě mě čekala jediná překážka, průsmyk Branisko. Zatáčku za zatáčkou jsem kroutil na nejlehčí převody kolem značek stoupání 12%...
po tomhle sportovním zážitku už to jelo skoro samo až do Prešova. Tady jsem zaujal místu s wifi a píšu :D
13.4. Spišský hrad - 102km
Dnešní den by se dal rozdělit na půl podle pravítka. Alias do Popradu a z Popradu. Ráno bylo opět hodně vlhké až mokré.Ale po pár kilometrech nastal zvrat. Sluníčko a teplo. A krásná cesta.Úmyslně jsem zvolil zajížďku po této "vedlejšce", která mě vedla údolím Čierneho Váhu po okraj MP Nízké Tatry.moc hezká cesta. Pozitivně naladěn jsem si užíval sluncem zalité kopečky všude kolem. Stejně rychle jako přešla asfaltka ve štěrkovou cestu, se změnil i ráz krajiny. Drsnější cesta, drsnější prostředí. Jak z románu Jacka Londona. Po krátkém motání se po lesích, jsem se pět napojil na hlavní a po poledni byl v Popradu. Původní záměr byl tam zůstat, ale projel jsem město křížem krážem a nijak mě nezaujalo. Takže dál. Hradba Vysokých Tater působila velkolepým dojmem. Ještě dlouho jsem se otáčel abych si ten pohled vychutnal. Opět jsem sjel na vedlejší, ale to už byla otrava. Pole, do kopce, z kopce a vítr. Nic zajímavého, jen pár šílených osad z vlnitého plechu, kolem kterých když jsem jel, tak jsem ani nedutal :D Hrozně mě to nebavilo. Stočil jsem trasu ke Spišskému hradu, což teď vidím jako dobré rozhodnutí. Musím uznat, že hrad budí respekt. Odpoledne mě trápila trudomyslnost, ale po jídle a kafi jsem se zase srovnal.
12.4. Kralova lehota - 116km
Když jsem vykoukl ze stanu, vypadalo to, že mi obloha spadne na hlavu. Pršet začalo, když jsem finišoval s balením. Rychle jsem se převlékl a tlačil kolo z lesíku k blízkému hlavnímu tahu na Martin. Cesta byla o strach. Zúžená, s nulovou krajnicí a plná kamionů. Musel jsem zastavovat a skákat do příkopu. V Martinu mi spravilo náladu espresso a i přes ten liják jsem pokračoval v dobré náladě. Skoro jsem si užíval jízdu tou nádhernou krajinou. Stále proti proudu Váhu. Když jsem se konečně dostal na vedlejší silnice a mohl se koukat taky kolem sebe, začal jsem se bavit. Všude okolo v mracích utopené hory. Občas vykoukly zasněžené vrcholky Nízkých Tater. Paráda. Škoda, že ještě není nic zelené. A že díky mokru a kamionum vypadám, jako by mě sprchovaly blátem a pískem. Zítra musím opláchnout kolo. Jinak ničím výrazný den. Kolem Liptovské Mary do Mikuláše. Do centra, pak nakoupit a dále na Liptovský hrádok. Opět jsem sjel z hlavní a už koukal po místě na spaní. Našel jsem parádní. Daleko od silnice, kousek od řeky. U lesa na kopci u dvou chat. Když jsem ale vařil večeři, do jedné z nich přijeli na víkend tři auta lidí. No nic, snad nechystají koncert...
11.4. Žilina - 94km
Ani se mi z té teplé postele nechtělo. Naložil jsem kolo a vyrazil dál na východ. Po chvíli jsem zastavil v Rožnově, abych navštívil tamější skanzen. Po rychlé prohlídce následovala příjemná projížďka podél Bečvy směrem na Žilinu. Při zastávce na svačinu, jsem vzbudil pozornost jednoho pána, který nedokázal pochopit, že to není elektokolo a že musím vše ušlapat sám. "To si teda mákneš mladej" říkal. A měl pravdu. To byl zase příjemný kopeček. Vyšplhal jsem se na státní hranice, kde mimo silnici leželo ještě 50cm sněhu. Potom pořádný sešup dolu. Když se silnice zas narovnala, už mi z dálky mávala Mala Fatra. Moravskoslezské Beskydy byly moc hezké, ale tohle byly opravdové hory. Konečně jsem sestoupal až dolů k Váhu. Udělal rychlý nákup a podél řeky pokračoval na Žilinu. Krásná cesta s řekou a horami po pravé ruce. Na Fatře leželo ještě spousta sněhu. Její bílé štíty se nedaly přehlédnout. Zalehl jsem kousek za Žilinou, kterou jsem jen profrčel...
Probudilo mě sluníčko opírající se do stanu. Jak to? :) snídaně, kafe a hurá na hrad, Hurá mě přešlo asi v půlce kopce ke hradu. Tahle návštěva stála za to. Spišský hrad, teda dnes už zhřícenina, je postavený na vápencové skále a převyšuje okolí o cca 200m. Je na seznamu památek UNESCO. Po kulturní vložce, zas do pedálů, směr Prešov. Panovalo nádherné počasí. Na cestě mě čekala jediná překážka, průsmyk Branisko. Zatáčku za zatáčkou jsem kroutil na nejlehčí převody kolem značek stoupání 12%...
po tomhle sportovním zážitku už to jelo skoro samo až do Prešova. Tady jsem zaujal místu s wifi a píšu :D
13.4. Spišský hrad - 102km
Dnešní den by se dal rozdělit na půl podle pravítka. Alias do Popradu a z Popradu. Ráno bylo opět hodně vlhké až mokré.Ale po pár kilometrech nastal zvrat. Sluníčko a teplo. A krásná cesta.Úmyslně jsem zvolil zajížďku po této "vedlejšce", která mě vedla údolím Čierneho Váhu po okraj MP Nízké Tatry.moc hezká cesta. Pozitivně naladěn jsem si užíval sluncem zalité kopečky všude kolem. Stejně rychle jako přešla asfaltka ve štěrkovou cestu, se změnil i ráz krajiny. Drsnější cesta, drsnější prostředí. Jak z románu Jacka Londona. Po krátkém motání se po lesích, jsem se pět napojil na hlavní a po poledni byl v Popradu. Původní záměr byl tam zůstat, ale projel jsem město křížem krážem a nijak mě nezaujalo. Takže dál. Hradba Vysokých Tater působila velkolepým dojmem. Ještě dlouho jsem se otáčel abych si ten pohled vychutnal. Opět jsem sjel na vedlejší, ale to už byla otrava. Pole, do kopce, z kopce a vítr. Nic zajímavého, jen pár šílených osad z vlnitého plechu, kolem kterých když jsem jel, tak jsem ani nedutal :D Hrozně mě to nebavilo. Stočil jsem trasu ke Spišskému hradu, což teď vidím jako dobré rozhodnutí. Musím uznat, že hrad budí respekt. Odpoledne mě trápila trudomyslnost, ale po jídle a kafi jsem se zase srovnal.
12.4. Kralova lehota - 116km
Když jsem vykoukl ze stanu, vypadalo to, že mi obloha spadne na hlavu. Pršet začalo, když jsem finišoval s balením. Rychle jsem se převlékl a tlačil kolo z lesíku k blízkému hlavnímu tahu na Martin. Cesta byla o strach. Zúžená, s nulovou krajnicí a plná kamionů. Musel jsem zastavovat a skákat do příkopu. V Martinu mi spravilo náladu espresso a i přes ten liják jsem pokračoval v dobré náladě. Skoro jsem si užíval jízdu tou nádhernou krajinou. Stále proti proudu Váhu. Když jsem se konečně dostal na vedlejší silnice a mohl se koukat taky kolem sebe, začal jsem se bavit. Všude okolo v mracích utopené hory. Občas vykoukly zasněžené vrcholky Nízkých Tater. Paráda. Škoda, že ještě není nic zelené. A že díky mokru a kamionum vypadám, jako by mě sprchovaly blátem a pískem. Zítra musím opláchnout kolo. Jinak ničím výrazný den. Kolem Liptovské Mary do Mikuláše. Do centra, pak nakoupit a dále na Liptovský hrádok. Opět jsem sjel z hlavní a už koukal po místě na spaní. Našel jsem parádní. Daleko od silnice, kousek od řeky. U lesa na kopci u dvou chat. Když jsem ale vařil večeři, do jedné z nich přijeli na víkend tři auta lidí. No nic, snad nechystají koncert...
11.4. Žilina - 94km
Ani se mi z té teplé postele nechtělo. Naložil jsem kolo a vyrazil dál na východ. Po chvíli jsem zastavil v Rožnově, abych navštívil tamější skanzen. Po rychlé prohlídce následovala příjemná projížďka podél Bečvy směrem na Žilinu. Při zastávce na svačinu, jsem vzbudil pozornost jednoho pána, který nedokázal pochopit, že to není elektokolo a že musím vše ušlapat sám. "To si teda mákneš mladej" říkal. A měl pravdu. To byl zase příjemný kopeček. Vyšplhal jsem se na státní hranice, kde mimo silnici leželo ještě 50cm sněhu. Potom pořádný sešup dolu. Když se silnice zas narovnala, už mi z dálky mávala Mala Fatra. Moravskoslezské Beskydy byly moc hezké, ale tohle byly opravdové hory. Konečně jsem sestoupal až dolů k Váhu. Udělal rychlý nákup a podél řeky pokračoval na Žilinu. Krásná cesta s řekou a horami po pravé ruce. Na Fatře leželo ještě spousta sněhu. Její bílé štíty se nedaly přehlédnout. Zalehl jsem kousek za Žilinou, kterou jsem jen profrčel...
středa 10. dubna 2013
10.4. Valašské Meziříčí - 20km
"rest day"
V noci přišel déšť. Nic velkého, ale nepotěší. V tom mokru mi balení trvalo trochu déle. I tak jsem byl v půl desáté v Meziříčí. Do ubytovny mě pustili až ve dvanáct. Volníčko a dořešit poslední resty co zbývaly. Internet a nákup.
9.4. 10km od Valaš. Meziříčí - 113km
Budíček, spakovat a hned parádní rozcvička. Na začátek nastoupil osmi kilometrový kopec do Mohelnice. Hnus. Tam proběhla vánočka a čaj a už za odměnu jsem šlapal rovinatou krajinou na Olomouc. Cestou se rozpršelo, došlo i na gore-tex. Po rovince to až na ten déšť ubíhalo. Prohlídku Olomouce jsem v tom dešti vzdal. To byla škoda. Jen jsem koupil náhradní stanové kolíky a pokračoval dál na Lipník a Hranice. Paní, která mi v olomouckém Albertu během nákupu svačiny hlídala kolo, mě obdarovala domácí marihuanovou mastí. :) "chvalijů si to na vlka. to se ti bude hodit" říkala. Asi hodinu na to jsem se radši namazal. Začínaly být cítit odřeniny. Dlouho jsem nemohl koupit vodu, tak kempím dál než bylo v plánu. Teplá večeře potěšila. Spím na nevalném místě na břehu Bečvy. zítra jen 10km do Valmezu a rest day :)
8.4. 10km do Mohelnice - 100km
Dnešní ráno se neslo v duchu vyřizování restů. Vložit hotovost na účet, zaplatit pojištění na Spot Connect. Od kamaráda Honzíka jsem nafasoval energi čaj, placatici slivovice a v jedenáct vyrazil směr Olomouc. Počasí nádherný. Slunce, vymetýno, chladno. První kilometry utíkaly jak z praku. Ale jen do Vysokého Mýta. Po tamní pauze začalo být krušno. Ještě že jsem se najedl. Protivítr mi "fuňel do ksichtu" hned od Hradce. Ale jeho kombinace s nekonečnými kopci za Mýtem byla smrtící. Prodírat se kupředu 10km za hodinu bylo frustrující a vyčerpávající. Po úmorné dřině jsem "udělal" 100km a postavil stan. Nemám pořádnou večeři ani snídani, ale hlad mě naštěstí netrápí. Kotník splaskává, snad bude brzo OK. Zato vybavení dostává zabrat. Dnes jsem rozbil stativ a poutko na Spotu. Včera jsem nechal v Boleslavi zámek na kolo.
7.4. Hradec Králové - 80km
Ráno bylo opět hektické. Stejně jako celý předchozí týden. Na slavnostní odjezd jsem se ale dostavil včas. Přišlo opravdu hodně kamarádů a celá rodina. S úderem dvanácté hodiny a za zvuku fanfáry jsem šlápl do pedálů. První etapa do Hradce mě hned prověřila. Počasí taky nebylo úplně ideální. Občas sníh, celkem zima. Do Hradce jsem dorazil v půl šesté. Chvíly posedět s kamarády a spát.
"rest day"
V noci přišel déšť. Nic velkého, ale nepotěší. V tom mokru mi balení trvalo trochu déle. I tak jsem byl v půl desáté v Meziříčí. Do ubytovny mě pustili až ve dvanáct. Volníčko a dořešit poslední resty co zbývaly. Internet a nákup.
9.4. 10km od Valaš. Meziříčí - 113km
Budíček, spakovat a hned parádní rozcvička. Na začátek nastoupil osmi kilometrový kopec do Mohelnice. Hnus. Tam proběhla vánočka a čaj a už za odměnu jsem šlapal rovinatou krajinou na Olomouc. Cestou se rozpršelo, došlo i na gore-tex. Po rovince to až na ten déšť ubíhalo. Prohlídku Olomouce jsem v tom dešti vzdal. To byla škoda. Jen jsem koupil náhradní stanové kolíky a pokračoval dál na Lipník a Hranice. Paní, která mi v olomouckém Albertu během nákupu svačiny hlídala kolo, mě obdarovala domácí marihuanovou mastí. :) "chvalijů si to na vlka. to se ti bude hodit" říkala. Asi hodinu na to jsem se radši namazal. Začínaly být cítit odřeniny. Dlouho jsem nemohl koupit vodu, tak kempím dál než bylo v plánu. Teplá večeře potěšila. Spím na nevalném místě na břehu Bečvy. zítra jen 10km do Valmezu a rest day :)
8.4. 10km do Mohelnice - 100km
Dnešní ráno se neslo v duchu vyřizování restů. Vložit hotovost na účet, zaplatit pojištění na Spot Connect. Od kamaráda Honzíka jsem nafasoval energi čaj, placatici slivovice a v jedenáct vyrazil směr Olomouc. Počasí nádherný. Slunce, vymetýno, chladno. První kilometry utíkaly jak z praku. Ale jen do Vysokého Mýta. Po tamní pauze začalo být krušno. Ještě že jsem se najedl. Protivítr mi "fuňel do ksichtu" hned od Hradce. Ale jeho kombinace s nekonečnými kopci za Mýtem byla smrtící. Prodírat se kupředu 10km za hodinu bylo frustrující a vyčerpávající. Po úmorné dřině jsem "udělal" 100km a postavil stan. Nemám pořádnou večeři ani snídani, ale hlad mě naštěstí netrápí. Kotník splaskává, snad bude brzo OK. Zato vybavení dostává zabrat. Dnes jsem rozbil stativ a poutko na Spotu. Včera jsem nechal v Boleslavi zámek na kolo.
7.4. Hradec Králové - 80km
Ráno bylo opět hektické. Stejně jako celý předchozí týden. Na slavnostní odjezd jsem se ale dostavil včas. Přišlo opravdu hodně kamarádů a celá rodina. S úderem dvanácté hodiny a za zvuku fanfáry jsem šlápl do pedálů. První etapa do Hradce mě hned prověřila. Počasí taky nebylo úplně ideální. Občas sníh, celkem zima. Do Hradce jsem dorazil v půl šesté. Chvíly posedět s kamarády a spát.
sobota 6. dubna 2013
Nastal čas.
zítra úderem dvanácté hodiny šlápnu do pedálu a vydám se na cestu. Poslední dny byly opravdu hodně hektické. Kombinace kompletování vybavení, nutnosti vystěhovat se z bytu, vyřizování úředních povinností a neustálého vzpomínání si na další věci, která je potřeba sehnat, nebo zařídit mě skutečně připravila o všechny síly. Ještě stále není vše hotové, ale měl bych to zvládnout.
Velikou nepříjemností je aktuální výron kotníku, který jsem si dokázal vyrobit. Věřím ale, že v kotníkové botě budu schopen jet.
Bohužel nejsem chopen rozvést své pocity a dojmy z nastávajícího dobrodružství. Ještě nedokážu vypnout hlavu od povinností a soustředit se na cestu samotnou. To přijde asi až budu sedět na kole.
Děkuji všem za pomoc a podporu.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)