16.4. Ulič - 0km
Dnes mám opět odpočinkový den, takže se věnuji internetu a ostatním povinnostem. V Uliči je krásný letní den. Vyspal jsem se na posteli, dostal domácí stravu, vysprchoval se a vypral, jsem jak vyměněný :) zítra překročím hranice na Ukrajinu...
15.4. Ulič – 121km
Dnes byl neuvěřitelně pozitivní den. Opět jsem se probudil
do léta. Na konci jedné z vesnic, kterými jsem projížděl , na mě čekala
Audi Q7. Z ní ke mně vyběhl chlapík a mával ať zastavím. Podal mi ruku
s padesáti eurovkou v dlani a přál mi šťastnou cestu. „Čeká tě dlouhá
cesta a já ti chci pomoc“. Neuvěřitelné. Po tomto zážitku jsem s úsměvem
na tváři šlapal dál na Vranov nad Toplou. Krajina mi trochu připomínala domov.
Ve Vranově se kolem mě motali samí divný lidi. Tvářili se přátelsky, ale neměl
jsem z nich dobrý pocit. Neotálel jsem a pokračoval dál do Humenného. Tam
moje přítomnost způsobila malé pozdvižení. Hodně lidí se vyptávalo,
s několika jsem se fotil. Vrchol všeho byl, když za mnou přišel kameraman
z tv Joj, že se mnou chce natočit
rozhovor. Domluvili jsme se kdy a kde, já ukončil letní siestu v Humenném a
rozjel se k Uliči. Nemohl jsem se nabažit okolního prostředí, slunce a
pozitivních zážitků. V Uliči jsem měl domluvené ubytování u příbuzných
mého kamaráda z Boleslavi. Vidina sprchy a postele mě celkem hnala dopředu.
Den se chýlil ke konci a vše se obarvilo do oranžové barvy zapadajícího slunce.
Během zdolávání dalšího ze slovenských průsmyků mě dojela tv, aby nějaké záběry během cesty. Přijel jsem do NP
Poloniny. Silnice se vinula mezi zalesněnými vrcholky polonin a podél ní se
páslo několik laní. Ty moje přítomnost absolutně nevyvedla z rovnováhy. Do
Uliče jsem přijel chvíli po západu slunce. Našel dům, který jsem hledal a mohl
si vydechnout. Přivítání bylo velice vřelé. Obsahovalo mimo jiné poměrně dost
panáku „domácí“ a několik piv. Zakouslo se trochu špeku, dozvěděl jsem se něco
o místním životě a šlo se spát.
Žádné komentáře:
Okomentovat