Probudilo mě sluníčko opírající se do stanu. Jak to? :) snídaně, kafe a hurá na hrad, Hurá mě přešlo asi v půlce kopce ke hradu. Tahle návštěva stála za to. Spišský hrad, teda dnes už zhřícenina, je postavený na vápencové skále a převyšuje okolí o cca 200m. Je na seznamu památek UNESCO. Po kulturní vložce, zas do pedálů, směr Prešov. Panovalo nádherné počasí. Na cestě mě čekala jediná překážka, průsmyk Branisko. Zatáčku za zatáčkou jsem kroutil na nejlehčí převody kolem značek stoupání 12%...
po tomhle sportovním zážitku už to jelo skoro samo až do Prešova. Tady jsem zaujal místu s wifi a píšu :D
13.4. Spišský hrad - 102km
Dnešní den by se dal rozdělit na půl podle pravítka. Alias do Popradu a z Popradu. Ráno bylo opět hodně vlhké až mokré.Ale po pár kilometrech nastal zvrat. Sluníčko a teplo. A krásná cesta.Úmyslně jsem zvolil zajížďku po této "vedlejšce", která mě vedla údolím Čierneho Váhu po okraj MP Nízké Tatry.moc hezká cesta. Pozitivně naladěn jsem si užíval sluncem zalité kopečky všude kolem. Stejně rychle jako přešla asfaltka ve štěrkovou cestu, se změnil i ráz krajiny. Drsnější cesta, drsnější prostředí. Jak z románu Jacka Londona. Po krátkém motání se po lesích, jsem se pět napojil na hlavní a po poledni byl v Popradu. Původní záměr byl tam zůstat, ale projel jsem město křížem krážem a nijak mě nezaujalo. Takže dál. Hradba Vysokých Tater působila velkolepým dojmem. Ještě dlouho jsem se otáčel abych si ten pohled vychutnal. Opět jsem sjel na vedlejší, ale to už byla otrava. Pole, do kopce, z kopce a vítr. Nic zajímavého, jen pár šílených osad z vlnitého plechu, kolem kterých když jsem jel, tak jsem ani nedutal :D Hrozně mě to nebavilo. Stočil jsem trasu ke Spišskému hradu, což teď vidím jako dobré rozhodnutí. Musím uznat, že hrad budí respekt. Odpoledne mě trápila trudomyslnost, ale po jídle a kafi jsem se zase srovnal.
12.4. Kralova lehota - 116km
Když jsem vykoukl ze stanu, vypadalo to, že mi obloha spadne na hlavu. Pršet začalo, když jsem finišoval s balením. Rychle jsem se převlékl a tlačil kolo z lesíku k blízkému hlavnímu tahu na Martin. Cesta byla o strach. Zúžená, s nulovou krajnicí a plná kamionů. Musel jsem zastavovat a skákat do příkopu. V Martinu mi spravilo náladu espresso a i přes ten liják jsem pokračoval v dobré náladě. Skoro jsem si užíval jízdu tou nádhernou krajinou. Stále proti proudu Váhu. Když jsem se konečně dostal na vedlejší silnice a mohl se koukat taky kolem sebe, začal jsem se bavit. Všude okolo v mracích utopené hory. Občas vykoukly zasněžené vrcholky Nízkých Tater. Paráda. Škoda, že ještě není nic zelené. A že díky mokru a kamionum vypadám, jako by mě sprchovaly blátem a pískem. Zítra musím opláchnout kolo. Jinak ničím výrazný den. Kolem Liptovské Mary do Mikuláše. Do centra, pak nakoupit a dále na Liptovský hrádok. Opět jsem sjel z hlavní a už koukal po místě na spaní. Našel jsem parádní. Daleko od silnice, kousek od řeky. U lesa na kopci u dvou chat. Když jsem ale vařil večeři, do jedné z nich přijeli na víkend tři auta lidí. No nic, snad nechystají koncert...
11.4. Žilina - 94km
Ani se mi z té teplé postele nechtělo. Naložil jsem kolo a vyrazil dál na východ. Po chvíli jsem zastavil v Rožnově, abych navštívil tamější skanzen. Po rychlé prohlídce následovala příjemná projížďka podél Bečvy směrem na Žilinu. Při zastávce na svačinu, jsem vzbudil pozornost jednoho pána, který nedokázal pochopit, že to není elektokolo a že musím vše ušlapat sám. "To si teda mákneš mladej" říkal. A měl pravdu. To byl zase příjemný kopeček. Vyšplhal jsem se na státní hranice, kde mimo silnici leželo ještě 50cm sněhu. Potom pořádný sešup dolu. Když se silnice zas narovnala, už mi z dálky mávala Mala Fatra. Moravskoslezské Beskydy byly moc hezké, ale tohle byly opravdové hory. Konečně jsem sestoupal až dolů k Váhu. Udělal rychlý nákup a podél řeky pokračoval na Žilinu. Krásná cesta s řekou a horami po pravé ruce. Na Fatře leželo ještě spousta sněhu. Její bílé štíty se nedaly přehlédnout. Zalehl jsem kousek za Žilinou, kterou jsem jen profrčel...
Žádné komentáře:
Okomentovat