29.4. Dněptropetrovsk - 85km
Tak jsem se dočkal. Kolem třetí odpoledne, jsem po chvíli hledání slezl z kola a ubytoval se v hostelu Ryba Andrey. Cesta byla stejně nezáživná jako doposud. Jen jsem si musel stále opakovat: "v klidu, nikam se nežeň. Ještě je to kus cesty. Odpoledne jsi tam ." Moc jsem toho zatím neviděl. Šel jsem shánět bikeshop, kvůli dílům. Nachodil jsem kilometry a sehnal adresu nějakého obchodu kam se zítra vypravím. Trochu tady na mě dýchl domov. Po dvou týdnech v horách a polích, najednou obchodní centra. Billa, McDonald, kavárny, prostorné upravené parky, davy lidí. Všichni "vystajlovaní" a mezi nimi já. Konečně v čístém, hlavu zarostlou jak tenisák, obličej rudý jak indián a vysmátý od ucha k uchu. Že na mě lidi koukali na vesnicích chápu, ale tady už je to podezřelé. Zítra se podívám více na město a snad seženu vše co potřebuji.
28.4. Shchorsk - 127km
Včera jsem naprosto neměl elán zapisovat do deníku. Ono ani nebylo co.Už druhý den jsem se nějak nemohl rozjet a jen jsem se trápil. Boční vítr měl takovou sílu, že mi otáčel řidítka a stále mě odsouval do středu silnice. Odpoledně už jsem byl totálně vyčerpaný a rozhodl se skončit ten den dříve. Po pauze v Café jsem ale pokračoval dál, když jsem změnil směr a přestal mě ničit onen vichr tak jsem začal docela fungovat..
Dnes jsem se cítil mnohem lépe. Raději jsem ubral na tempu a po pořádné snídani začal ukrajovat první kilometry. měl jsem jasně daný cíl. Dojet co nejdál, aby mi na další den zbylo co nejméně a brzo byl v Dněpropetrovsku. Jenže jak to tak bývá, když člověk potřebuje fakt jet, tak se něco pokazí. A tak se mi povedlo ztratit se v jednom městečku, které jsem nechtěl objíždět, abych si nezajížděl.. Když mě ani navigace nedokázala spolehlivě vyvést ven, začal jsem trochu ztrácet nervy. Kdyby nebyl takový pařák, určitě by mi šla z uší pára. Touhle zkratkou jsem promarnil tak tři čtvrtě hodiny, ale nakonec jsem se vrátil na hlavní a pokračoval dál. Za nedlouho po té, při rychlém obědu, se kolem mě začala motat partička místních, ještě nalitých kluků na skůtrech. Nebyl jsem z nich moc nadšený, takže jsem rychle dopolykal jídlo a mazal pryč. Povedlo se mi ujet slušnou vzdálenost. Zítra 70 až 80km a budu ve hostelu. Postel, sprcha, relax, jak já se těšim..
Opět trávím noc na poli. Co jsem na východní půlce Ukrajiny je docela problém najít normální místo na spaní. Všude jen lány obilí, nebo ještě nevzrostlá, upravená pole. Díky tomu, tady asi tak fouká. Je to opravdu nezáživná krajina, která už mě vážně nebaví. Doufám, že Rusko bude trochu jiné. Už se těším na změnu.
Jeden z těch utrápených dní, kdy štěrk je lepší než asfalt a krajina, však vidíte sami..
27.4. Spasova - 90km
Žádné komentáře:
Okomentovat