10.5. Salsk - 30km
Skutečně je tu problém najít podnik s internetem. Příjde mi, že i bez internetu. Nějak tu chybí kavárny a restaurace. Po hodině marného hledání a křižování města jsem se zašel zeptat do obchodu s počítači, kde bych takový podnik našel. Slečna za stolem mě tam prý dovede. A tak teď sedím v domě kde bydlí se svojí matkou. Asi dvě hodiny jsem tu byl sám a teď se snažíme mluvit pomocí Google překladače :)
Dnes byl velký státní svátek. Už v Rostově mě upozorňovali, že devátého bude velká paráda a vojenská přehlídka. Já však potkával už jen zbytky slávy. To hlavní jsem asi proležel ráno ve stanu. Opět naprosto nezáživný den. Při smyslech mě udržuje muzika. Zítra si dám internetový den ve městě Salsk. Rád bych udělal video z Ukrajiny, ale už jsem to zkoušel a všechny záběry viděl tolikrát, že se mi vůbec nechce. z nějakého důvodu mi přestal fungovat program a nový ještě neovládám.
Sleduji, že se mi poslední dobou vůbec nechce zapisovat do deníku. Ani foťák a kameru jsem dlouho nevytáhl. I když je pravda, že není moc důvodů. Stále pokračuji nudnou pasáží lánů polí. Je trochu škoda, že jsem musel zpomalit, protože silnice by umožňovala solidní přesuny. Ale do Kazachstánu mě pustí až dvacátého a na hranici to mám nějakých 800km. Trochu to kazí hustý provoz, ale kvalita povrch se rapidně zvedla. Oproti Ukrajině je strašně znát, že tady už nerozumím ničemu co slyším. Asi se budu muset vážně začít učit. Moc rád bych zapsal nějaké zajímavé zážitky, ale bohužel není jaké. Ráno jsem nasedl na kolo, odpoledne se zastavil a udělal něco na internetu, popojel zase o kousek dál a slezl z kola..
Chtěl jsem ještě jednu noc zůstat v Rostově, ale hostel, který jsem hledal na uvedené adrese nebyl. Dalších 10km na druhou adresu už se mi nechtělo, když nebylo jisté zda tam najdu to co hledám. Velmi pozvolný tempem jsem projížděl městem a po
stupně nakoupil vše co jsem potřeboval. Za měsíc co jsem na cestě jsem nepotkal tak zacpané a uspěchané město. Hukot klaksonů hučí celým městem aniž by se někdo pohnul dál. Na chodnících to bylo trochu lepší, ale ani tam jsem neměl pro svůj "domov na kolech" moc místa. Absolutně jsem se nezvládal do toho tempa začlenit. Odjel jsem dál mým směrem, našel si pole na spaní a s zářícím Rostovem na dohled šel spát.
6.5. Rostov na Donu - 76km
Dnešek bych označil za obrovské nedorozumění. Od rána jsem se těžko srovnával s tak hustým provozem.Opět jsem si vyzkoušel jízdu po "dálnici" a to mi vážně nesedí. Potřeboval jsem se v Rostově ubytovat a tím získat registraci o pobytu v zemi. Nechci to moc rozepisovat, takže v rychlosti. Zamotal jsem hlavu pár lidem na které jsem se obrátil pro pomoc. Navštívil 6 hotelů a tomu chudákovi co mi chtěl pomoc určitě zkazil večer. Nicméně vyšel jsem z toho nejlíp jak jsem mohl. Postel mám a měl bych být i přihlášený.
5.4. Tangarog - 80km
Ráno jsem bloumal po Novoazovsku, který působil velmi ospalým až mrtvým dojmem. Po chvíli přemýšlení co dál, jsem se rozhodl odjet do Ruska. Říkal jsem si, že alespoň využiji slabého provozu. A hlavně už jsem to chtěl mít za sebou. Každý přechod hranice je pro mě spojen s napětím a nervozitou. Tohle však měl být adrenalinový zážitek. V pase jsem měl obchodní vízum, přijel jsem na kole a rusky neumím ani slovo. Ale klaplo to. Byl jsem šťastný jak dítě. Další obavy z toho, že je neděle, nic nenakoupím a z toho jak to bude v Rusku vypadat, se rozplynuly hned v Tangarogu. Nazval bych to ač směrem na východ, tak krok na západ. V momentě kdy na mě začala doléhat samota to byla velká vzpruha.
Skutečně je tu problém najít podnik s internetem. Příjde mi, že i bez internetu. Nějak tu chybí kavárny a restaurace. Po hodině marného hledání a křižování města jsem se zašel zeptat do obchodu s počítači, kde bych takový podnik našel. Slečna za stolem mě tam prý dovede. A tak teď sedím v domě kde bydlí se svojí matkou. Asi dvě hodiny jsem tu byl sám a teď se snažíme mluvit pomocí Google překladače :)
cesta z campingu
9.5. Trubetskaya - 80kmDnes byl velký státní svátek. Už v Rostově mě upozorňovali, že devátého bude velká paráda a vojenská přehlídka. Já však potkával už jen zbytky slávy. To hlavní jsem asi proležel ráno ve stanu. Opět naprosto nezáživný den. Při smyslech mě udržuje muzika. Zítra si dám internetový den ve městě Salsk. Rád bych udělal video z Ukrajiny, ale už jsem to zkoušel a všechny záběry viděl tolikrát, že se mi vůbec nechce. z nějakého důvodu mi přestal fungovat program a nový ještě neovládám.
dozvuky slávy
8.5. Mechetiskaya - 74kmSleduji, že se mi poslední dobou vůbec nechce zapisovat do deníku. Ani foťák a kameru jsem dlouho nevytáhl. I když je pravda, že není moc důvodů. Stále pokračuji nudnou pasáží lánů polí. Je trochu škoda, že jsem musel zpomalit, protože silnice by umožňovala solidní přesuny. Ale do Kazachstánu mě pustí až dvacátého a na hranici to mám nějakých 800km. Trochu to kazí hustý provoz, ale kvalita povrch se rapidně zvedla. Oproti Ukrajině je strašně znát, že tady už nerozumím ničemu co slyším. Asi se budu muset vážně začít učit. Moc rád bych zapsal nějaké zajímavé zážitky, ale bohužel není jaké. Ráno jsem nasedl na kolo, odpoledne se zastavil a udělal něco na internetu, popojel zase o kousek dál a slezl z kola..
to je servis, zastávka s WC (o kterém je vědět už půl kilometru předem)
7.5. Bataysk - 41kmChtěl jsem ještě jednu noc zůstat v Rostově, ale hostel, který jsem hledal na uvedené adrese nebyl. Dalších 10km na druhou adresu už se mi nechtělo, když nebylo jisté zda tam najdu to co hledám. Velmi pozvolný tempem jsem projížděl městem a po
6.5. Rostov na Donu - 76km
Dnešek bych označil za obrovské nedorozumění. Od rána jsem se těžko srovnával s tak hustým provozem.Opět jsem si vyzkoušel jízdu po "dálnici" a to mi vážně nesedí. Potřeboval jsem se v Rostově ubytovat a tím získat registraci o pobytu v zemi. Nechci to moc rozepisovat, takže v rychlosti. Zamotal jsem hlavu pár lidem na které jsem se obrátil pro pomoc. Navštívil 6 hotelů a tomu chudákovi co mi chtěl pomoc určitě zkazil večer. Nicméně vyšel jsem z toho nejlíp jak jsem mohl. Postel mám a měl bych být i přihlášený.
5.4. Tangarog - 80km
Ráno jsem bloumal po Novoazovsku, který působil velmi ospalým až mrtvým dojmem. Po chvíli přemýšlení co dál, jsem se rozhodl odjet do Ruska. Říkal jsem si, že alespoň využiji slabého provozu. A hlavně už jsem to chtěl mít za sebou. Každý přechod hranice je pro mě spojen s napětím a nervozitou. Tohle však měl být adrenalinový zážitek. V pase jsem měl obchodní vízum, přijel jsem na kole a rusky neumím ani slovo. Ale klaplo to. Byl jsem šťastný jak dítě. Další obavy z toho, že je neděle, nic nenakoupím a z toho jak to bude v Rusku vypadat, se rozplynuly hned v Tangarogu. Nazval bych to ač směrem na východ, tak krok na západ. V momentě kdy na mě začala doléhat samota to byla velká vzpruha.
Žádné komentáře:
Okomentovat