22.5. Atyrau - 50km
První opravdové město. Centrum je pěkné, upravené. Je vidět, že se velice snaží dostat zeleň do města. Mě tu čeká zařídit pár nezbytností. Internet, dobýt elektroniku, koupit SIMku, nakoupit, vyměnit peníze. Přemýšlím jestli mám zkoušet sehnat podrobnější mapu. Do dalšího městečka to mám 100km. Na tyhle vzdálenosti si musím opravdu zvyknout...
21.5. step 50km před Atyrau - 160km
dnes jsem stanovil rekord v denní vzdálenosti. Pomohl mi s tím velmi silný vítr, který mi konečně foukal do zad a ne do obličeje. Krajina, kterou jsem dnes projížděl bych opravdu nazval pouští. Jemný světlí písek, z kterého trčí drny trávy, pohlcuje vše. Zastavil jsem se ve vesnici, kousek od hlavní silnice. Odbočil jsem na písčitou cestu a mezi sypkými haldami kličkoval k prvním domům. Vesnice v tomto prostředí vypadala velice pustě. Nic než písek. Pár stromů u školy, ale jinak nic. Jak z mexického westernu. Jelikož vzdálenost vesnic a měst je o mnoho větší než na co jsem byl doposud zvyklý, musí dopředu plánovat co a kde nakoupit. Samozřejmě voda je nejdůležitější. Lidé jsou velice přátelští. Očekával jsem to a jsem opravdu velice rád, že jsem se nemýlil. Z aut na mě mávají takřka všichni. Také jsem dnes viděl pořádně z blízka velbloudy.. Líně se povalovali nedaleko silnice a přežvykovali trávu. Někteří měli dlouhou, huňatou srst, jiní je na půl těla. Ti vypadali jakoby proběhli šípkovým keřem. A pak jsou mezi nimi i tací, jaké bych označil za lysce. Ti už jsou na léto připravení. Vidět ve volné přírodě zvíře, které znám je z tv, nebo ZOO je pro mě vždy veliký zážitek. Silnice jsou zatím pekelné. Co jsem se na Ukrajině naučil, v Kazachstánu jako když jsem našel.
20.5. step Kazachstán - 130km
Dnešek byl ten velký den, kdy jsem překročil další hranice.Kazachstán je jednou ze stěžejních zemí této cesty. Celníci byly přátelští a rychlí, takže nic nebránilo tomu, abych se na svém kole rozjel vstříc novým zážitkům v nové zemi. Na "území nikoho" jsem potkal dva kamiony z Ústí, ale jen jsme na sebe mávli. Přes řeku, která odděluje Rusko od Kazachstánu už stojí parádní most a na jeho konci celnice. Vše proběhlo opět v rychlosti. Hned při prvních kilometrech byla patrná změna prostředí. Stepní krajina, vyschlá na troud, pojala oranžový nádech a navátý sypký písek lemoval silnice. Míjel jsem velice chudá obydlí s hliněnými zdmi a muslimské hřbitovy. To je další změna v této zemi. Cihlové hrobky se špičatými věžičkami s půlměsícem na vrcholu, vypovídali jasně o náboženství v tomto kraji. Jak jsem se nořil hlouběji do pusté krajiny, která čím dál více připomínala poušť, začaly se mě zmocňovat obavy zda dorazím do prvního města v čas. Potřeboval jsem místní peníze a trochu doplnit zásoby. Vše jsem stihl v klidu. Díky větru, který se mi opíral do zad, jsem frčel jak s motorem. Urazil jsem velmi solidní vzdálenost a utábořil se na né moc dobrém místě.
První opravdové město. Centrum je pěkné, upravené. Je vidět, že se velice snaží dostat zeleň do města. Mě tu čeká zařídit pár nezbytností. Internet, dobýt elektroniku, koupit SIMku, nakoupit, vyměnit peníze. Přemýšlím jestli mám zkoušet sehnat podrobnější mapu. Do dalšího městečka to mám 100km. Na tyhle vzdálenosti si musím opravdu zvyknout...
21.5. step 50km před Atyrau - 160km
dnes jsem stanovil rekord v denní vzdálenosti. Pomohl mi s tím velmi silný vítr, který mi konečně foukal do zad a ne do obličeje. Krajina, kterou jsem dnes projížděl bych opravdu nazval pouští. Jemný světlí písek, z kterého trčí drny trávy, pohlcuje vše. Zastavil jsem se ve vesnici, kousek od hlavní silnice. Odbočil jsem na písčitou cestu a mezi sypkými haldami kličkoval k prvním domům. Vesnice v tomto prostředí vypadala velice pustě. Nic než písek. Pár stromů u školy, ale jinak nic. Jak z mexického westernu. Jelikož vzdálenost vesnic a měst je o mnoho větší než na co jsem byl doposud zvyklý, musí dopředu plánovat co a kde nakoupit. Samozřejmě voda je nejdůležitější. Lidé jsou velice přátelští. Očekával jsem to a jsem opravdu velice rád, že jsem se nemýlil. Z aut na mě mávají takřka všichni. Také jsem dnes viděl pořádně z blízka velbloudy.. Líně se povalovali nedaleko silnice a přežvykovali trávu. Někteří měli dlouhou, huňatou srst, jiní je na půl těla. Ti vypadali jakoby proběhli šípkovým keřem. A pak jsou mezi nimi i tací, jaké bych označil za lysce. Ti už jsou na léto připravení. Vidět ve volné přírodě zvíře, které znám je z tv, nebo ZOO je pro mě vždy veliký zážitek. Silnice jsou zatím pekelné. Co jsem se na Ukrajině naučil, v Kazachstánu jako když jsem našel.
20.5. step Kazachstán - 130km
Dnešek byl ten velký den, kdy jsem překročil další hranice.Kazachstán je jednou ze stěžejních zemí této cesty. Celníci byly přátelští a rychlí, takže nic nebránilo tomu, abych se na svém kole rozjel vstříc novým zážitkům v nové zemi. Na "území nikoho" jsem potkal dva kamiony z Ústí, ale jen jsme na sebe mávli. Přes řeku, která odděluje Rusko od Kazachstánu už stojí parádní most a na jeho konci celnice. Vše proběhlo opět v rychlosti. Hned při prvních kilometrech byla patrná změna prostředí. Stepní krajina, vyschlá na troud, pojala oranžový nádech a navátý sypký písek lemoval silnice. Míjel jsem velice chudá obydlí s hliněnými zdmi a muslimské hřbitovy. To je další změna v této zemi. Cihlové hrobky se špičatými věžičkami s půlměsícem na vrcholu, vypovídali jasně o náboženství v tomto kraji. Jak jsem se nořil hlouběji do pusté krajiny, která čím dál více připomínala poušť, začaly se mě zmocňovat obavy zda dorazím do prvního města v čas. Potřeboval jsem místní peníze a trochu doplnit zásoby. Vše jsem stihl v klidu. Díky větru, který se mi opíral do zad, jsem frčel jak s motorem. Urazil jsem velmi solidní vzdálenost a utábořil se na né moc dobrém místě.
Úžasné Honzo! Moc ti fandím a netrpělivě sleduji tvůj blog a každý nový článeček.
OdpovědětVymazatPřeji hodně štěstí a stále jen přátelské obyvatelstvo a přírodu :) (a pokud možno i s větrem v zádech)
Martin
Paráda. Už sa to pomaly začína podobať na Mongolsko. Držím palce.
OdpovědětVymazat