Busan, International ship passanger termnal: kolo jsem již odevzdal a niní čekám až se otevře Gate1 a budu v puštěn na palubu lodi New Camelia. lehkost se kterou proběhlo veškeré odbavení a kontrola mi zase připomněla jak by to mělo fungovat. nikde jsem nezadrhl ani na vteřinu. poslední den v Busanu byl opět deštivý a tak jsem po krátké procházce věnoval internetu a následně se s obrovským předstihem přesunul do přístavu.
Korea pro mě byla spíše jen přestupní stanice, ve které jsem se moc nezdržel. když nad tím teď tak přemýšlím, vlastně jsem nic neviděl. po počátečním rozčarování jsem místnímu životu přišel na chuť a zbytek cesty na jih po východním pobřeží bylo příjemné cestování. i když díky zdejšímu horskému terénu poněkud náročné... (jak mě zas bolej nohy..)
Korejští řidiči jsou ukáznění a ohleduplní, to byl po Rusku a centrální Asii obrovský rozdíl a změna. občas i někdo přibrzdil, aby mi ukázal zdvižený palec, nebo mi podal lahev vody a zase pokračoval dál. celkově reakce lidí byly dvojího rázu. jedni mě se zájmem pozdravili a s úsměvem pokynuli na znamení obdivu a druzí, kterých byla tedy na prostá většina, si naopak nevšímali vůbec a dělali jako bych nebyl. koho jsem požádal o vodu, ten mi okamžitě vyšel vstříc, to samé když jsem se ptal na cestu. nějaká širší komunikace, však nepřipadá v úvahu.
z krajiny jsem viděl především moře a přilehlé horské lesy. ale k tomu abych poznal opravdovou krásu zdejší přírody, v nějakém z mnohých národních parků jsem se nedostal.
podle jednoduchých počtů jsem totiž vycházel z toho, že čím kratší čas v Koreji, tím delší v Japonsku. a tak mám teď před sebou měsíc cestování po zemi s neskutečně krásnou krajinou, po stovky let jednou z nejvyspělejších civilizací, nejstaršími dřevěnými stavbami na světe, nejrychlejším vlakem a s kuchyní, která oslovila celý svět. Také je to na mé cestě první země, kde se setkám s krajany, kteří v ní již léta žijí, i s rodilými Japonci.
otevírá se tak poslední kapitola mé "epické" cesty do země vycházejícího slunce.
co dodat.....už abych tam byl, moc se těším.
Korea pro mě byla spíše jen přestupní stanice, ve které jsem se moc nezdržel. když nad tím teď tak přemýšlím, vlastně jsem nic neviděl. po počátečním rozčarování jsem místnímu životu přišel na chuť a zbytek cesty na jih po východním pobřeží bylo příjemné cestování. i když díky zdejšímu horskému terénu poněkud náročné... (jak mě zas bolej nohy..)
Korejští řidiči jsou ukáznění a ohleduplní, to byl po Rusku a centrální Asii obrovský rozdíl a změna. občas i někdo přibrzdil, aby mi ukázal zdvižený palec, nebo mi podal lahev vody a zase pokračoval dál. celkově reakce lidí byly dvojího rázu. jedni mě se zájmem pozdravili a s úsměvem pokynuli na znamení obdivu a druzí, kterých byla tedy na prostá většina, si naopak nevšímali vůbec a dělali jako bych nebyl. koho jsem požádal o vodu, ten mi okamžitě vyšel vstříc, to samé když jsem se ptal na cestu. nějaká širší komunikace, však nepřipadá v úvahu.
z krajiny jsem viděl především moře a přilehlé horské lesy. ale k tomu abych poznal opravdovou krásu zdejší přírody, v nějakém z mnohých národních parků jsem se nedostal.
podle jednoduchých počtů jsem totiž vycházel z toho, že čím kratší čas v Koreji, tím delší v Japonsku. a tak mám teď před sebou měsíc cestování po zemi s neskutečně krásnou krajinou, po stovky let jednou z nejvyspělejších civilizací, nejstaršími dřevěnými stavbami na světe, nejrychlejším vlakem a s kuchyní, která oslovila celý svět. Také je to na mé cestě první země, kde se setkám s krajany, kteří v ní již léta žijí, i s rodilými Japonci.
otevírá se tak poslední kapitola mé "epické" cesty do země vycházejícího slunce.
co dodat.....už abych tam byl, moc se těším.
Žádné komentáře:
Okomentovat