2.7. Almaty

2.7. Almaty
jen zkopíruji zprávu z Facebooku:Využil jsem neplánovaný návrat do Almaty, k dokončení dalšího videa.
Ovšem stalo se i pár dalších věcí. Celý víkend jsem bojoval s krizí a nechutí jet dál. Vůbec mě to nebavilo, uplně se vytratil můj elán cestovat. Jedna z věcí, která to podpořila, byla i ta, že jsem zjistil že se mi nepříjemně zužuje rozpočet. Včerejší defekt ráfku a návrat do Almaty mě tak zasáhl mnohem víc než by tomu bylo za normální situace. Absolvovat znovu tu úmornou cestu, na které jsem onen ráfek "udělal" už nechci. Rozhodl jsem se proto poprvé zkusit využít veřejné dopravy a svézt se autobusem. Ještě tedy není jisté jestli to klapne, protože když jsem včera chtěl koupit jízdenku na vlak, tak mi bylo oznámeno že na dnešek žádné jízdenky nemají.
Jedna pozitivní zpráva ale přišla. Kontaktovali mě Zbyněk s Luckou, kteří jsou také na kolech v Kazachstánu. Dnes vyrazí autobusem z Astany do jednoho města na severovýchodě Kazachstánu. Já bych právě chtěl udělat to samé a v tom městě se s nimi setkal. To mě přivedlo na tu myšlenku, také využít dopravy a poskočit o kus dál.
Snad se tím i zaženou mé chmury.. :)
. Almaty - 30km
Ráno jsem při centrování zadního kola našel prasklinu v ráfku. Musel jsem se vrátit zpět do Almaty. Naštěstí se mi podařilo stopnout dodávku a tak cesta utekla rychle. Na jistotu jsem zajel k partnerovi firmy Author, kde už mě znali. Koupil nový ráfek a nechal vyplést. Na noc jsem se vrátil do hostelu kde jsem spal dříve.

30.6. Aynabulak - 133km
Ráno mě už vody jezera ke koupání moc nelákaly. Začal opět foukat vítr, který rybářům na břehu decimoval tábory. Vrátil jsem se zpět na hlavní a po krátké zastávce v obchodě, kde jsem se včera chvíli zdržel a bavil se s prodavačkami, pokračoval dál. Cesta to byla hrozná. půl dne jsem jel po staveništi zahalen v prachu od projíždějících aut, o terénu radši ani nemluvit. Po této pasáži přišly na řadu kopce. Jeden za druhým, nahoru a zase dolu. K večeru už jsem se sotva sunul. Z mapy jsem vytipoval místo na nocleh u malé říčky. Když jsem k ní dorazil byl jsem nadmíru spokojen. Byla koupatelná. Našel jsem slušné místo pro stan, a k mému překvapení nedaleko ode mne zahlédl auto s lidmi. Neřešil jsem to. Nakonec to bylo dobře, protože jsme se seznámili, popili čaj, pojedli šašlik a s přicházející bouřkou se rozešli..

29.6. jezero Kapshagay - 150km
Včera navečer jsem vyrazil z Almaty, ale hned jak to šlo jsem za městem přenocoval. Dnes to nebyla příjemná cesta. Hlavní tah na sever byl plný aut, která vážně pospíchala. Moc bezpečně jsem se tam necítil a ani kvality povrchu za moc nestála. Přijde mi, že jsem v Almaty nakoupil moc zásob a kolo je strašně těžké. malá změna k lepšímu, přišla odpoledne, kdy jsem odbočil doprava, abych po severním břehu jezera Kaphagay dojel k tzv. zpívající duně. Což měla být tři kilometry dlouhá a až 200m vysoká hromada písku. Která při správném větru vydává bručivé zvuky. Bohužel jsem k ní nedojel. Po té co jsem asi v polovině jezera opustil "asfalt" a pokračoval dál pískem po jedné z možných cest. Jsem dojel k malému domku s červenou závorou přes cestu. Tam jsem se dozvěděl, že když nemám propustku tak dál nemůžu. Vážně jsem nechápal na co propustku. Byl jsem odkázán na kancelář národního parku, kde je možné jí zakoupit. Ta byla však na druhé straně hor. Ani můj příběh o tom, že jsem jedu z Čech už tři měsíce nezabral a tak jsem se musel otočit a vrátit se. Alespoň jsem to využil ke koupeli v jezeře. No nebyl to moc dobrý den..